- Přípravy na cestu
- Huaraz a aklimatizace
- Huayhuash circuit
- Paracas a Huacachina
- Sacred Valley
- Machu Picchu
Povím vám, letos (2019) to rozhodování, kam jet na velkou dovolenou, bylo celkem dlouhé. Vlastně jediný požadavek byl, že se chceme podívat někam výš, tzn. do 5 tis. Na začátku byl ve hře Nepál. No, ale zatímco přítel by nepřežil davy kolem Anapuren, já bych nepřežila padající šutry na jakémsi brutálním treku někde v Indii. Po usilovném hledání dalších treků všude možně jsme se nakonec zamilovali do Huayhuash circuit treku. A tak bylo rozhodnuto!
Sezóna v Peru začíná nejdříve v květnu a trvá někdy do září. Je to dané tím, že přes naše léto je v Peru zima, což znamená rozumné teploty a méně srážek. Květen jsme nechtěli riskovat, tak jsme vyrazili v červnu. Počasí nám přálo, za celý měsíc jsme měli jenom jednu krátkou spršku a jinak azuro. Přes den bylo v horách příjemně na chození, v noci pod nulou, ale koho to v péřáku zajímá? ☺️ Vedro bylo snad jenom na Machu Picchu, jinak byly příjemné teploty kolem 15°C.
Co je dobré vědět před cestou?
- Naučte se španělsky. Možná je to nepochopitelné, ale anglicky tam fakt skoro nikdo nemluví, a to ani v Limě ve velkém obchodním centru ve stánku s datovými kartami do telefonu. Anglicky si nepokecáte s žádným místňákem, v obchodě, na trhu, na přepážce s lístky na autobus, většinou ani v restauraci. Zajděte si pár měsíců předem na kurz nebo se věnujte samostudiu. Já využila dvě appky, které jsou zadarmo: Memrise a 'Naučte se jazyk španělština', která už dostupná není. Vyhovovala mi až kombinace obou. Nejvíce jsme používali tradičně číslovky, časy, "kde je záchod", "lístek", nákupní fráze typu "kolik to stojí" a "to je moc drahé", základní potraviny jako "voda" a "chléb" a nějaké fráze na ubytování, především, jestli je v ceně snídaně, večeře apod.
- Voda v Peru není pitná. Možností dezinfekce vody je na trhu už celkem dost, záleží na každém, co mu vyhovuje. Já s sebou měla tablety Katadyn Micropur Forte. Balení mi vyšlo pro dva lidi na celý trek a ještě zbylo na následné výletění. Pokud volíte kapky/tabletky, není na škodu jich mít víc. Balená voda v Peru není úplně levná a vyjde dráž, než ty tabletky. Co mě třeba překvapilo je, že jsme za celou dobu nenarazili na balenou vodu o objemu 1,5l.
- Jestli jste svačinkový člověk jako já, vymaňte se z české představy svačiny alá chleba s paštikou. V Peru mnohem víc jedou na pouliční stravu. Přišlo mi, že tam všichni jedí venku, a to v každou denní hodinu. Ráno jsme potkávali stánky s plněným pečivem, kolem oběda všemožná smažená masa s bramborama nebo kuřecí pařátky, kolem večeře to samé. Místní "hospůdky" byly večer plné místňáků, co si dávali Caldo de Galla. Pro nás turisty, co jsme zvyklí si dát k obědu chleba s čímsi, Peru moc nepřeje. Všechno, na co jsme zvyklí si dát na chleba, je tu hrozně drahé. A tak jsme dva týdny jedli placky s avokádem a tuny banánů. Občas jsme na ulici nebo na trhu potkali babičku prodávající místní sýr, což pro nás bylo vždy velmi milé zpestření.
- Načtěte si všechno o výškové nemoci a prevenci! A dobrá rada na závěr - dodržujte, co si zjistíte.
- Rozmyslete si, jaká budete chtít očkování. Do Peru momentálně žádná povinná očkování nejsou, nicméně pár jich je doporučených. My měli už zdříva obě žloutenky a navíc jsme si dávali pouze břišní tyfus. Co se týče vztekliny - psů jsme potkali hodně, ale 99% z nich nebylo vůbec agresivních. Vzhledem k tomu, že do nemocnice člověk musí tak jako tak, očkovat jsme se nenechali.
- Doprava ve městech je tam naprosto šílená. Asi bych si neplánovala půjčení auta v jakémkoli větším městě, leda byste stáli o silný adrenalinový zážitek.
- Nejezděte na to Machu Picchu 😄. No já vím, já tam taky byla, tak nemám co kecat. Ale popravdě bych se bez toho klidně obešla a radši šla na Choquequirao Trek
- Rozmyslete si, jak a kde seženete SOLy. V ČR je ve směnárnách neseženete, takže připadá v úvahu výběr z bankomatů v Peru, nebo dovoz dolarů/eur a na soly směnit v Peru. Já při sobě nechtěla mít moc peněz najednou, takže jsme zvolili postupné výběry z bankomatů. Co jsem zjišťovala, nejlépe mi vycházely bankomaty BCP. Najednou se dá vybrat "jenom" 700 SOL, ale bez poplatků místní banky. Nevýhoda je, že stejně vždy zaplatíte poplatek podle vaší banky, což je v mém případě ale jenom pár korun. Na bankomaty jsme narazili v každém městě, kde jsme potřebovali - na letišti v Limě, v Huarazu, v Cuscu, Paracasu a určitě i jinde. Pokud chcete radši směňovat na místě, doporučuji si přivézt radši dolary, i když většinou všude psali i možnost směny za eura. Směnáren jsme každopádně taky potkali celkem hodně a většinou kurz nevycházel hůř, než kurz při výběru z bankomatu.
Den 0: Praha > Berlín
Letenku jsme měli z Berlína-Tegel, jelikož to bylo o dost levnější, než z Prahy. Večer před odletem jsme tudíž nasedli na FlixBus a vydali se do Berlína.
Den 1: Berlín-Tegel > Paříž > Lima
Co vám budu povídat, ta cesta je opruz. Vybrali jsme si let, který trval asi 16,5 hodiny, což je skoro ten nejkratší čas, za který se do Limy dá dostat. Letěli jsme s Air France a nemůžu si stěžovat. Jídlo bylo dobré, klapky na oči jsem zkonfiskovala a určitě jsem snědla nejvíc svačinek ze všech lidí na palubě 😄. A nevím, jak vy, ale já měla zmrzlinu v letadle poprvé v životě!
V Limě na letišti vybíráme SOLy (bankomat BCP tam mají v druhém patře vedle nějaké restaurace). Už v hale se nás snaží chytit taxikáři, při východu to není o nic lepší. Všichni vypadají dost luxusně, jsou v oblecích a mají drahá auta a taky drahé služby. Nakonec jedeme s nějakým levnějším pánem za 30 SOL na Plaza Norte (asi 20 minut jízdy), odkud nám jede autobus do Huarazu. Lístek máme koupený ještě z Prahy.
Na Plaza Norte je obří obchodní centrum, kde si kupujeme něco k snědku a taky SIM karty. Jsou tam dvě možnosti:
Pokrytí signálem nám přišlo dost srovnatelné, tak si vyberte 😊.
Praktické info: Plaza Norte je asi jedno z mála míst, kde má zastávku více společností. V Peru není úplně časté, že by byla autobusová nádraží, kam by jezdily všechny společnosti, ale každá společnost má svoje zastávky, které nemusí být ani blízko u sebe.
Potom už jen jdeme najít, odkud nám jede autobus do Huarazu. Vyjíždí odtud celkem velké množství autobusů, takže je tu docela chaos, hodně lidí, a jednotlivé odjezdy se vyhlašují mikrofonem. Jedeme autobusem společnosti Cruz del Sur a nemůžeme si stěžovat, cestou jsme se hezky prospali, lépe, než v letadle.
Praktické info: na delší vzdálenosti jezdí turistické autobusy Cruz del Sur, Oltursa, Civa. Všechny jsou super, jsou pohodlné a mají minimální polohovatelnost sedaček 140°, některé mají 160° nebo dokonce 180°. Dobrá stránka/aplikace na jízdní řády je BusBud.