Jak jsme se vydali na cestu

Někdy v listopadu 2015 nám napsali kamarádi, že v prosinci jedou na Tenerife, a jestli se chceme přidat. Moc dlouho jsme neváhali a rozhodli se, že se připojíme. Termín padl na 11.-19.12.2015.

Musím říct, že mě Tenerife nadchlo. Je to takový malý ostrůvek pro každého.

My však přijeli za lezením ☺️

Letěli jsme z Berlína s Ryanairem. V Berlíně jsme nechávali auto na placeném parkovišti. Na 9 dní jsme platili 38 euro, což když se rozloží mezi čtyři lidi, tak je parádní cena. Je to sice asi 15 km od letiště, ale tam i zpět vás převezou jejich dodávkou.

Jako vždycky, když někam letíme za lezením, hrajeme taková škatulata hejbejte se s věcmi v zavazadlech. Koupených máme pouze 15 kg do zavazadlového prostoru. S jídlem, oblečením, věcmi na kempování a věcmi na lezení je to neskutečně málo. Naštěstí máme většinou štěstí a nechají nás projít i s krosnou vážící 18-20 kg. Když ne, přendaváme z krosny do batohu (který bereme do kabiny) tak dlouho, dokud je to nepřestane bavit ☺️ Narazila jsem na pár diskuzí, kde se řešilo, zda pustí do kabiny lano, nebo ne... Nám to teda prošlo, a to včetně presek, dokonce několikrát.

Na Tenerife jsme si půjčili auto od společnosti Autoreisen. Půjčení přímo na letišti, se čtvrtinovou nádrží. Až na to, že auto nestálo tam, kde nám řekli (bylo asi o čtyři místa vedle), všechno proběhlo v pohodě. Při vracení se na auto ani nikdo nešel podívat, jen jsme vrátili klíčky u okýnka na letišti. Cena benzínu je nižší, než u nás, což je rozhodně vítáno!

Arico - lezení v kaňonu

Hned po příjezdu jsme se vydali k naší lezecké oblasti - Arico. Cesta k místu je dost do kopce a taková trochu hrbolatá, ale všechno jsme zvládli.

Arico je takový táhlý kaňon, kde je hromada celkem dobře odjištěných cest.

Vpravo před mostkem, kde se do kaňonu schází, jsou parádní místečka na bivak. I když je obecně na Tenerife volné kempování zakázané, tady to zjevně nikdo až tak neřeší. Rozhodně jsme ani nebyli sami, co tu přespávali. Po příjezdu na místo jsme začali chystat večeři. Náš benzíňák ale jen párkrát bafnul a nic. Zjevně tady moc kvalitní benzín nemají... Jíme tedy zbytek housek z domu a s teplým jídlem máme ještě na nějakou dobu smůlu. Naštěstí kus níž po cestě je lezecký obchůdek, kde se dá koupit normální plynová bomba. Naštěstí jsme byli tak prozíraví, že jsme si vařič vzali pro všechny případy s sebou taky. Zároveň se dá v obchůdku půjčit lezecký průvodce. Půjčovné je 5 euro, ale chtějí 50 euro zálohu. Když jsme tam byli my, měli otevřeno každý den kromě neděle.

Samotné lezení je v Aricu parádní. Skála je pevná a ostrá. Pro prsty nic moc, ale aspoň to všechno hezky drží ☺️

Arico je ze všech oblastí asi ta nejjednodušší. Potkali jsme tam i celkem dost místňáků, kteří rádi doporučí hezké cesty!

Pár dní tady lezeme a téměř každý den sjíždíme dolu k moři se vykoupat. Na plážičce jsou i sprchy s neslanou vodou, což je pro mě parádní bonus. Ne jen, že se tady skoro každý den koupeme, myjeme si vlasy, ale také tu doplňujeme vodu do barelů na vaření. Na Tenerife je to totiž s vodou dost bídné, takže kupujeme 8 l barely. V městečku je i pár obchodů, takže tu časem kromě vody doplňujeme i jiné zásoby - pečivo, zeleninu, ovoce a samozřejmě zmrzlinu. Řekla bych, že je zde docela podobně draho, jako u nás - asi jak co... To, co se tu opravdu vyplatí je olivový olej a červené víno.

Pico del Teide

Po třech dnech lezení přichází na řadu rest-day v podobně výšlapu na nejvyšší vrchol Tenerife - Pico del Teide (3 718 mnm). Na vrchol sice vede lanovka, ale ta stojí hříšné peníze, takže my jdeme samozřejmě pěšky. Aby člověk mohl až úplně nahoru, potřebuje povolení. Když jsme se tohle dočetli, všechny termíny byly beznadějně plné, nehledě na to, že povolení na skoro přesný čas je pro nás dost omezující. Jediný způsob, jak se tam tedy dostat je buď jít mimo hlavní cestu (což ale netuším kudy, ale prý se to někudy dá), nebo jít tak, aby byl člověk nahoře před tím, než spustí lanovku.

S první lanovkou jede nahoru pán, který pak stojí u vrátek a pouští už pouze lidi s povolením.

Přesouváme se tedy blíž k Pico del Teide - do Las Caňadas, do kempu Las Lajas. Jak už jsem psala, kempování je zde v podstatě všude zakázané (je zakázané v chráněných oblastech, které jsou ale skoro všude). Jediné "legální" kempování je v kempech, které jsou zdarma, ale je třeba si vyjednat povolení. Kamarád napsal email přímo nějaké oprávněné osobě, jelikož jsme moc nepochopili jejich registrační formulář. Povolení jsme tedy získali. Nejspíš se to nekontroluje až tolik, ale občas do kempu někdo přijel a zase odjel, takže si umím představit, že přijede někdo, kdo by chtěl to povolení vidět...

V kempu byla pítka, na kterých sice psali, že voda není pitná, ale my jí pili a žijeme do dnes ☺️

Navíc tam byly rošty, takže jsme si chodili pro dřevo a vařili nad ohněm v rendlíku. V tuto dobu nebyla v kempu ani noha, tak byl celý ten obří kemp jenom pro nás.

Vstáváme v půl třetí ráno, je tu už docela kosa. Snídáme, chystáme se a v půl čtvrté vyrážíme na cestu.

Je tma jak v pr*eli, ale hvězdy krásně září. Jdeme s čelovkama a sem tam se ztratíme z cesty. Naštěstí se není úplně kam ztratit, jdeme prostě pořád nahoru a čas od času cestu znova najdeme.

Nahoru se dá jít v podstatě pořád po nějaké hlavní cestě, kde by se člověk asi neztratil, ale přece nepůjdeme po nějaké silnici... Asi v půlce už je cesta jak dlážděná a už se opravdu není kam ztratit. Mně z toho začíná celkem hrabat. Nejsem zvyklá někam chodit takhle po tmě a to, že nevidím za sebou, co už jsem ušla, mi psychicky nedělá úplně dobře, když ten vrchol přede mnou se ne a ne zmenšovat! Důsledek je ten, že východ slunce úplně nahoře nestíháme (východ je v 7:45), ale už nám moc nechybí. Alespoň si na chvíli sedáme a užíváme si krásných barev východu. Naštěstí alespoň stíháme projít brankou ještě než se objeví hlídač. V kráteru je to krásně zavajíčkované a výhled je parádní. Když jdeme zpátky, hlídač už je na svém místě, naštěstí na cestě zpět nikdo povolení nehlídá ☺️ Cestu dolu už si užívám mnohem víc.

Krajina kolem sopky je totiž naprosto úžasná, měsíční a hezky barevná.

Možná je dobré říci, že když jsme šli my, tak nikde nebyla ani památka po sněhu, ale dočetli jsme se, že v předchozích letech v tomto termínu bylo tolik sněhu, že nešlo jít nahoru bez maček.

Jelikož je po výletu ještě dost brzo, vydáváme se prohlédnout si další lezeckou oblast, která je hned pod sopkou - Las Caňadas. Lezení je tady zase úplně jiné, než v Aricu, i skála vypadá dost odlišně. Na pár dní tu zůstáváme a lezeme i normálku na El Catedral.

Je to jednoduchá cesta s pěti délkami, kterou tam místňáci vyloženě vyběhávají. Krom toho je to takový měsíční patvar, na který se chodí koukat hromada turistů z ochozu.

Anaga - mlžný prales

Na poslední den máme naplánovaný ještě jeden výlet, tentokrát do Anagy. Na začátku oblasti je velké informační centrum, kde vám doporučí nějakou trasu podle obtížnosti, kterou chcete. My šli 8 km, 600 výškových metrů dolů a pak zase hezky nahoru. Procházka to byla dost zajímavá - začali jsme v takovém lese, sem tam nějaký sukulent. Pak les zmizel a všude byla jen hromada kaktusů a sukulentů a agáve. O kus níž už je člověk na louce s pomerančovníky.

Poslední večer chceme ochutnat něco z místní gastronomie a přespat někde blíž letišti, abychom nemuseli vstávat tak brzy. Kamarádka naštěstí skvěle ovládá němčinu, která se tu kvůli počtu němců opravdu hodí. Máme tak doporučení na městečko Tajao, kde je neskutečné množství rybích restaurací. Jdeme do jedné na pláži.

Pro mě je celkem překvapení, že mi nikdo nedá jídelní lístek, prostě se jde dovnitř a člověk si řekne co chce. Jelikož ani nevíme, co to je všechno za potvory, bereme od všeho něco málo a z obřího tácu sdílíme a ochutnáváme všechno možné.

Poslední noc trávíme s plnými bříšky mořských potvor na pláži. Vstáváme brzo a vydáváme se na letiště a pryč, zase do ČR.

Tenerife každopádně hodnotím kladně.

Za celou dobu jsme skoro neviděli ani mráček. Teploty byly příjemné na lezení a i v noci bylo většinou docela teplo. Každopádně bylo natolik teplo, abychom mohli vlézt i do moře, a to jsem zimomřivá. Jediná chvíle, kdy mi byla fakt zima, byla na sopce, ale to se dá díky výšce celkem očekávat ☺️ My sice hlavně lezli, ale ostrov je určitě zajímavý i turisticky a spoustu jsme toho neviděli, protože nebyl čas. Určitě mohu jenom doporučit!

Náklady na dovču

• Letenka 2 246 Kč / osoba
• Batoh 1 094 / osoba
• Benzín (ČR + Tenerife) + parkovné 257 Kč + 311 Kč + 611 Kč / osoba ve čtyřech
• Průvodce půjčovné 136 / na týden
• Pronájem auta 3 692 Kč