V červnu 2017 konečně přišlo na řadu Norsko, má vysněná země, má vysněná dovolená. Plánovali jsme už měsíc dopředu, hledali si top destinace, co všechno chceme vidět, kam všude musíme jet. Na seznamu byly samé klasiky - Trolltunga, Trollstiegen, Jostedalsbreen, pár treků v Romsdalen. Koukali jsme na fotky, připravovali si cestovní plán a těšili se jako malí.

Týden před odjezdem ale bylo podle předpovědi jasné, že jestli při tomto plánu zůstaneme, tak ne jen že nic neuvidíme přes oblačnost, ale ještě budeme promoklí jako slepice.

Věděla jsem, že v Norsku hodně prší, ale tohle jsem si představit nedokázala. Předpověď pro Romsdalen v podstatě na celé dva týdny ukazovala nepřetržitý déšť. Začala jsem být celkem zoufalá z toho, že měsíc plánujeme dovolenou snů a nakonec z toho bude jenom deštivá pohroma. Začali jsme tedy hledat alternativu k našemu původnímu plánu a volba nakonec padla na Lofoty, kde předpověď byla přeci jen o něco pozitivnější. Nejlepší na tom bylo, že když jsme se koukali na fotky z Norska, abychom si naplánovali, co chceme vidět, 80% z nich bylo právě z Lofot. Ty jsme ale napoprvé zavrhli s tím, že jedeme autem, a tohle už by byla vážně hrozná pálka. Plán byl se tam někdy podívat letadlem, nejsme přeci blázni jet tam autem. Počasí ale rozhodlo za nás a cílovou destinací se staly Lofoty ☺️

Berlín

A tak jsme napakovali auto jídlem a vybavením a vyrazili do Berlína, což byla naše zastávka na cestě do Dánska, odkud nám jel trajekt. O Berlíně toho asi netřeba psát moc, tak jen pár užitečných informací.

Doprava

V Berlíně, stejně jako asi ve všech větších Německých městech, musíte mít zelenou emisní nálepku na autě, pokud chcete dojet až někam do centra. My se tímhle nechtěli moc zatěžovat a vzhledem k husté síti MHD jsme se rozhodli využít spíš tuto cestu. Hezké shrnutí je například zde. My využili single ticket (2,8 euro na jednu jízdu, platnost je hodina a půl, zahrnuje i přestupy, v podstatě jedinou podmínkou je, že člověk musí jenom někam dojet a ne se se stejnou jízdenkou i vrátit). Zaparkovali jsme blízko zastávky Baumschulenweg, odkud jsme si dojeli do centra.

Jídlo

Z půldenní návštěvy Berlína asi nelze dávat žádné skvělé tipy. Nejsme žádní utráceči ani velcí gurmáni, takže jsme si na večeři zašli na kebab do Pizzeria Dilara blízko naší zastávky, u které jsme nechali auto a vedle auta jsme si náš kebab taky snědli. Musím ale zmínit, že lepší kebab jsem snad ještě neměla!

Město

Z Berlína mám ten dojem, že jde o velice zajímavě splácané město. Jde snad o nejméně konzistentní město, ve kterém jsem zatím byla. Chápu historický důvod, ale výsledný efekt je celkem podivný. Na jedné straně historické budovy, na druhé děsná moderna a jedno stojí hned vedle druhého. Nutno ale říct, že z našeho prolítnutí nejde dělat moc žádné závěry ☺️

Dánsko

Další zastávkou byl Grenen - údajně nejsevernější místo Dánska a Rabjerg Mile - obrovské písečné duny. Grenen ve skutečnosti nejsevernějším místem není, ale za to tam jsou tuleni! Tyhle potvůrky jsou fakt super, když má člověk štěstí, tak se k nim dostane i celkem blízko, aby si pořádně prohlédl ty jejich čumáčky :o)

Švédsko > Norsko

Následovala už jen cesta na trajekt do Frederikshavenu. Pluli jsme společností Stenaline do Gotteborgu (Švédsko). Dle našich propočtů to tehdy byla nejlevnější varianta, zvláště když se vybere noční spoj, což my udělali. Na palubě jsme si vytáhli karimatky a spacáky a přespali ty tři hodinky na nějaké chodbě.

Následoval smělý plán - další den už jsme chtěli být na Lofotech a stihnout tak poslední plně slunečný den. A tak jsme se střídali za volantem a na střídačku dřímali v autě na cestě do Skutviku, odkud nám další den ráno jel trajekt do Svolværu na Lofotech.

A tak jsme se ocitli na Lofotech. Hned po přejezdu švédsko-norských hranic jsme jen s úžasem koukali a nemohli se nabažit těch výhledů.

Z lesnaté placky se najednou stala neskutečně členitá zem plná vodopádů a hor, bylo to jako v pohádce. Lofoty sice nemají kdo ví jak velké hory (nejvyšší hora Lofot Hermannsdaltinden má pouze 1029 mnm), ale za to vždycky šlapete hezky od moře a hezký výhled je snad téměř jistý. Nebudu se tu rozepisovat o celých třech týdnech (dva týdny na Lofotech, jeden týden cesta zpět přes Norsko do Gotteborgu), které jsme v Norsku strávili, tak se pokusím jenom o takový přehled.

Počasí

Celkem jsem si před naplánováním termínu pročítala, kdy je asi tak v Norsku nejstabilnější počasí. Výsledek je ten, že "stabilní počasí v Norsku" je spíš takový oximorón. Sami Norové prohlašují, že předpovědím se nedá věřit a člověk holt musí počítat s tím, že více či méně zmokne. To se hezky řekne, kdybychom byli ubytovaní po chajdách nebo hotelech, ale ve stanu se všechno suší dost těžce, zvlášť když ani další den sluníčko nepřijde ☺️ Dobrá zpráva je, že od letošního léta můžeme v Norsku využívat naše mobilní data, takže my každý den a ráno viseli na yr.no a na windy a zkoumali, kde má být hezky. Pak jsme byli ochotni přejíždět třeba dvě hodiny denně, abychom byli někde, kde je alespoň šance na nějaké přijatelné počasí. Výsledek byl ten, že jsme v podstatě ani jednou moc nezmokli, i přesto, že jsme na předpovědích neviděli v podstatě nic jiného, než samý déšť a déšť a déšť do třetice. Yr.no má dokonce v Norsku tu výhodu, že kromě klasické předpovědi ukazuje i srážky na dalších asi 90 minut - tahle předpověď celkem dobře fungovala, a tak jsme občas počkali, než doprší, koukli, že dalších 90 minut nemá pršet, vyrazili na kopec, a po těch 90 minutách zase začalo cedit, ale to už jsme byli zpět u auta ☺️ Jinak bych řekla, že teplotně byl červen opravdu dobrý měsíc. Přes den bylo příjemně na výlety (většinou kolem 8-10°C), přes noc chladněji, ale nic, co by nespravila péřovka ☺️

Doprava

My jeli autem, takže netuším, jak v Norsku funguje hromadná doprava. Nicméně tu auto-dopravu mají celkem hezky zmáklou. Na Lofotech jsme snad za žádnou silnici ani za tunel neplatili, v jiných částech Norska fungují mýtné brány. Úplně nejjednodušší způsob, jak se s nimi vypořádat, je zařídit si tzv. visitor's payment. Jednoduše se zaregistrujete (resp. svoje auto), při každém průjezdu mýtnou bránou je vaše vozidlo vyfoceno, je automaticky rozpoznána vaše SPZ a po nějaké době vám na váš účet přijde faktura s fotečkami a seznamem, jakými bránami jste projeli. Téměř nic se tak nemusí řešit dopředu. Občas se třeba stane, že je nějaká silnice nebo tunel zavřený. My takhle jednou čekali asi hodinu, než tunel opět otevřeli, ale uzavírka nemusí být takhle krátkodobá a potom přijdou na řadu dlouhé objížďky.

Pokud je tedy potřeba se dostat někam přesně na čas, je dobré mít velkou časovou rezervu, nebo mít zjištěné všechny uzavírky po cestě.

Silnice jsou ale všude v Norsku krásné. Tam, kde je silnice "české kvality", už je před úsekem cedule s omluvou za zhoršený stav silnice a vedle už se staví silnice nová. V Norsku jsou také profíci na stavění tunelů. Za dovolenou jsme projeli více než 200 km tunelů, a to jsme většinu času byli na Lofotech, kde jich ve výsledku není až tolik.

Spaní v autě/stanu

Skvělá věc na Norsku je to, že se ve stanu dá spát téměř kdekoli. Jedinou podmínkou je v podstatě to, aby člověk nedělal nepořádek a nikoho tím neobtěžoval. Víceméně jde tedy o tyto pravidla:

• být nejméně 150 m od nejbližšího obydlí nebo soukromého pozemku, jako třeba obdělávaného pole
• nenechávat na místě žádný odpad (ideálně ani toaletní papír ani exkrementy apod.)
• neničit přírodu a nechávat jí tak, jaká byla, než jsme tam přišli
• více zde

Ačkoli to takhle zní, že je tu spaní pod stanem pohodička, tak to občas chce pevné nervy. Ne vždy je jednoduché takový plácek najít. Možná jsme až moc řešili, abychom nikomu nepřekáželi a zároveň nespali na nějakém frekventovaném místě, ale občas trvalo třeba i hodinku, než jsme objevili pěkný plácek, kam bychom stan postavili. Bude hodně záležet na tom, kde se člověk pohybuje. Obecně se nám plácky hledaly lépe na Lofotech, než po cestě na jih Norska. Ono totiž často, když je nějaká oblast, kam by se mohl stan zašít, tak tam není žádná rovinka ani nic, co by se rovince podobalo, ale jenom skály. A kde je rovinka, tam jsou logicky obydlí ☺️

Co je hezké vidět a týká se dopravy

• Lærdalský tunel - měří necelých 25 km, je rozdělen na tři části takovými rozšířeními, které jsou modře a žlutě osvětleny, řidiči zde mohou zastavit a trochu si odpočinout. Za sebe totiž musím říct, že být takhle dlouho pod zemí fakt trochu unavuje 😄 V tunelu se dokonce nachází odbočky a kruhové objezdy!


• Hardanger - nejdelší visutý most světa, začíná i končí v tunelu. Zde si člověk řekne, že ti norové jsou fakt blázni, ale je super, jak moc se snaží nehyzdit krajinu silnicemi!

Jídlo

My si většinu jídla vezli s sebou, protože v Norsku v obchodech najdete dost podobné cenovky, jako tady u nás, až na to, že jeden jejich NOK jsou přibližně tři naše CZK.

A tak si tu koupíte třeba chleba v přepočtu za stovku, okurku za padesát korun atp.

Když už jste ale v Norsku, tak něco je prostě povinnost zkusit ☺️ Téměř povinností je na severu asi nějaká ryba, my zkusili lososa v jedné místní restauraci. A na to, že normálně lososa moc nemusím, tak byl fakt dobrý ☺️ Další zajímavostí je sýr gudbrandsdalsost. Prakticky vlastně nejde o sýr, protože se vyrábí ze syrovátky (která je při výrobě sýru odpadem). Nezraje jako normální sýr a má větší trvanlivost. Dokonce ani tolik jako sýr nevypadá, protože má podivně hnědou barvu, kterou získává zkaramelizováním mléčného cukru. Prý jsou na světě dvě skupiny lidí, ti, kterým tohle chutná, a ti, kterým ne 😄 Já musím říct, že je to rozhodně lepší volba na snídani, než na večeři, protože má nasládlou chuť. Norové si prý plátky tohoto "sýra" dávají na pečivo s marmeládou. Když jsem u těch marmelád - jsou zde výborné marmelády, které jsou "levné" i pro nás (rozuměj, že je koupíš za méně než obdobné marmelády u nás, což není za laciný peníz). Prodávají tu 60% a 80% marmelády, které vyjdou cenově lépe než u nás a jsou výborné. A jako poslední zmíním ještě severskou klasiku - sušenou tresku. My ji vzali domu jenom jako suvenýr, nicméně jsem jednou ochutnala podobnou věc z Islandu a musím říct, že sobě bych to nekoupila ☺️ Než jsme dárek předali, děsně nám to zasmradilo celou místnost a obdarovaným pak děsně smrděly špajzy 😄

Hop off, hop on místa (rozuměj co můžeš vidět skoro z auta)

• Andenes - krásné typicky norské městečko s červeným majákem a hromadou racků. Maják je možné i navštívit, ale mimo sezónu pouze při telefonické domluvě.

• Reine - další malebné městečko plné rorbuer (typické červené chatičky) a sušených hlav tresek.

• Kylling bru - pěkný železniční most, jehož postavení trvalo 9 let, po cestě jsou informační tabulky a je to celkem zajímavý.

• Dalsnibba - vyhlídka na Geiranger z 1476 mnm, platí se sem mýtné 140 NOK, když jsme byli v zimě, bylo to tam celkem liduprázdné a hrozně klidné.


• Voringfossen + Ofstefossen - krásné vodopády.

• Trollstigen - netřeba popisovat, to zná asi každý ☺️ známá stezka trolů - hodně turistická, nicméně stojí za to i tak, jen se musíte obrnit proti plným autobusům číňanů a korejců ☺️

Výlety

• Stornappstinden - pěkná procházka s krásným výhledem. My bohužel chytili špatné počasí, takže jsme zmokli a přišli do obřího mraku, který se jen sen tam na chvilku roztrhal. Nicméně když se roztrhal, bylo to boží! Jen jsme to nestihli vyfotit ☹️

• Matinden

• Reinebringen - my tam vyšlápli během dvouhodinové pauzy v jinak celodenním celkem silném dešti. To se každopádně rozhodně nedoporučuje. Na začátku trasy je cedule s tím, že je cesta nebezpečná a na vlastní nebezpečí, později jsme dokonce potkali někoho, kdo nám vyprávěl, že tam každoročně někoho zachraňují. Cesty tam vedou ve skutečnosti dvě - jedna je dobrá na začátku (udělané kamenné schody), ty však někde v půlce zmizí a od té doby je to spíše cesta necesta. Druhá sice nemá na začátku schody, ale za to je po celou dobu schůdnější, než konec první varianty. Za bláta to tam slušně jede a leze se sem tam po čtyřech. Za dobrého počasí ale rozhodně doporučuji!

• Munken - kopec poblíž hory Hermannsdalstinden. My chtěli jít dvoudenní výlet - na Hermannsdalstinden a druhý den Munkan. Když jsme ale došli k chatě pod Munkanem, byl Hermannsdalstinden ještě pod sněhem víc, než by se nám bez vybavení líbilo. Došli jsme si tedy jenom na Munkan. Aby nám ale nebylo líto, že jsme šli na těžko, postavili jsme si stan poblíž chaty a má fotograficky oddanější polovička si nahoru vyšla ještě jednou na půlnoční slunce ☺️

• Markan - k tomuto vrcholku se jde šílenou a nezáživnou cestou plnou mokřadů a bahna, nicméně výhled stojí za to ☺️ Většina cesty je dokonce shodná s tou, která vede na jednu z nejznámějších a údajně nejkrásnějších pláží na Lofotech - Horseid beach. Ta nicméně z vrcholu Markanu vidět není a my tam ani nebyli.

• Romsdalseggen - parádní celodenní výlet se spoustou hezkých výhledů. Od jednoho konce k druhému jezdí autobus, takže člověk nemusí jít vyloženě okruh a ušetří i pár výškových metrů.

Pro další výlety rozhodně doporučuji navštívit následující stránku, kde lze najít popisy spousty dalších výletů na Lofotech.

Toť z Norska vše.

I přes to šílené počasí mám na Norsko krásné vzpomínky a nejradši bych se tam vracela každý rok! ☺️

Takže snad ještě někdy...

Náklady na dovču

• Pojištění u Generali s připojištěním sportu: 893 Kč
• Trajekt Gottenborg <-> Frederikshaven (tam a zpět): 2 651 Kč / 2 osoby v autě
• Trajekt Skutvik > Svolvaer: 495 NOK = 1 376 Kč / 2 osoby v autě
• Trajekt Lodingen > Bognes: 308 NOK = 856 Kč / 2 osoby v autě
• Trajekt u Geirangeru: 112 NOK = 315 Kč / 2 osoby v autě
• Mannheller > Fodnes: 114 NOK = 314 Kč / 2 osoby v autě
• Nafta celkem: 7 336 Kč (v Norsku jsme shodili spotřebu asi na 4l/100km)
• Mýtná brána Dalsnibba: 365 Kč / auto
• Mýtné brány při cestě na jih celkem: 1 236 Kč / auto
• 2 sprchy v kempech: 222 Kč / osoba
• Potraviny cca 3x dražší než u nás: 1 070 Kč navíc oproti ČR / osoba