V listopadu 2018 jsme se doslechli, že jsou směšně levné letenky do Jordánska - jenom za 1 200 Kč zpáteční! Říkali jsme si, že to bychom propásli příležitost, kdybychom tam nejeli. A tak jsme si nastavili hlídače na letenky u Ryanair (kteří létají přímo z Prahy) a nakonec je koupili na konec ledna za 900 Kč.
Bohužel si v práci v toto období nemůžu s dovolenýma moc vyskakovat, dohodli jsme se tedy pro rychlo-výlet na čtyři dny v lednu 2019. Nutno říci, že městská turistika nás až tolik nebere a největší zajímavosti se za ty čtyři dny dají v pohodě stihnout.
Náš plán byl celkem prostý:
- den - přílet, půjčení auta, přejezd do Wadi Rum
- den - jeep tour ve Wadi Rum, večer přejezd blíže k Petře
- den - od 6:00 Petra - dokud nás to nepřestane bavit a přejezd do Dana Reserve
- den - přejezd zpět na letiště se zastávkou u Mrtvého moře a koupačkou
A teď už rovnou k tipům!
Půjčení auta vs hromadná doprava
Jelikož jsme chtěli vše stihnout v relativně krátkém čase, rozhodli jsme se pro půjčení auta. Půjčovali jsme si ho v půjčovně Monte Carlo. Zázemí, ve kterém auta půjčují, je výborné pro první seznámení s Jordánskem. Místnůstka, ve které byste půjčovnu aut ani nečekali, ale milí lidé, kteří se vám snaží se vším pomoct a nabízí vám kávu či čaj. Auto jsme si nafotili my, i oni. Na konci bylo všechno bez problémů, podívali se, zda na autě není nějaká "větší" škoda a to bylo vše. Jejich dodatečné pojištění jsme si nebrali, měli jsme cestovní pojištění od pojišťovny Direct, která má v pojistce zahrnuto zaplacení spoluúčasti při půjčení vozidla v zahraničí.
Na druhou stranu je půjčení auta nejspíše dražší, než cestování hromadnou dopravou. My to nezkoušeli, ale setkali jsme se s dalšími turisty, kteří cestovali pouze tak. Na každém turistickém místě jsme i viděli zastávky a cedule s tím, že vás někdo převeze například z Wadi Rum do Petry a podobně. Hodně ubytování také nabízí transfery na letiště. Taxíky tu také jsou všude. Nicméně netuším, na kolik takové cestování může vyjít.
Proč cestovat MHD?
- nemám řidičský průkaz
- bojím se řídit v zemi jako je Jordánsko
- chci mezi přejezdy odpočívat
- mám dost času
- chci ušetřit (pravděpodobně)
Proč cestovat autem?
- chci si užít spoustu legrace a mít o čem vyprávět ještě dalších sto let (viz. dále)
- chci se dostat na místa, kam MHD nejezdí
- chci být pánem svého času a že ho moc nemám
Kudy jet?
Pokud cestujete do Wadi Rum, pak je nejrychlejší jet po dálnici, ale hezčí je jet po tzv. Královské dálnici/silnici (vede po větší cestě mezi dvěma dálnicemi). My to nakombinovali. Z Ammánu jsme první část cesty jeli po Královské dálnici a v Rabbě jsme přejeli na dálnici. Cestou zpět jsme naopak jeli přes Wadi Musa a Karak a pak to vzali na dálnici vedoucí kolem Mrtvého moře.
Takto mi to přišlo ideální. Zážitek je totiž jet jak po Královské dálnici kvůli výhledům, tak po dálnici kvůli dopravním zážitkům.
A jak se nám tím autem teda jelo?
Měli jsme půjčenou malinkou Hyundai v automatu. Auto bylo úplně v pohodě, rozhodně patřilo mezi ty nejhezčí na místních silnicích ☺️ a za celou dobu jsme s ním neměli žádný problém.
Jízdu autem po Jordánsku nicméně považuji za jeden z největších zážitků, které odtamtud mám.
Paradoxně nám přišlo, že dálnice mají obecně v horším stavu, než menší cesty. Nebo je možná lepší formulace to, že jsou všechny ty cesty ve stejném stavu, akorát na dálnici jedete rychleji a je tam více aut/kamionů.
K celkem standardním zážitkům patřilo to, že se na dálnici pohybovali buď stáda koz, psi, nebo rovnou velbloudi. Výjimkou nebylo ani auto nebo kamion jedoucí po dálnici v protisměru. Nám se to tam ale také jednou stalo, prostě jsme ze značení nepochopili, kudy jet. Nikdo z toho ale nedělal přílišnou vědu.
Úplně nejčastějším silničním zážitkem ale byly retardéry.
To si takhle jedete po dálnici, značka 110 km/h, tak na to trochu šlápnete, a ono za 200 m narazíte na naprosto neoznačený vysoký retardér. Tak to zadupáváte až na ABS.
V tomto ohledu bylo super jet za někým, když totiž auta bez jakéhokoli zjevného důvodu začala brzdit, byl před nimi vždy retardér. Takové ty móresy od nás, že když někdo brzdí, tak ho předjedu, se tady opravdu nevyplácí. Po nějaké době už jsme začali být poměrně paranoidní a viděli jsme retardér v každém stínu na silnici. Holt člověk nikdy nemohl vědět, jestli tam fakt není.
Za celou dobu jsme navíc vůbec nepochopili některá pravidla. Předjíždělo se tu ze všech stran - nejlepší bylo, když se kamion ploužil do kopce do zatáčky a osobák ho předjel zprava vnitřkem zatáčky. Ani jsme nepochopili, jak se chovat ohledně dálkových světel. Téměř nikdo je tu nevypínal. A tak jsme po nějaké době naprosté slepoty ze všech dálkových světel začali svítit taky. To jsme potom ale naštvali kamiony, kteří nám na oplátku začali pálit do očí reflektory, které měli vzadu.
Nefungující světla u nemalého počtu aut už byla jenom třešnička na dortu. Občas jim nesvítila půlka světel a tak se z motorek najednou stávala (téměř) regulérní auta.
Když jim nesvítila světla žádná, tak to občas fikaně vyřešili tím, že pustili alespoň blikačky.
Na jiných místech bylo zase těch světýlek nějak moc. Třeba z neznámých důvodů uprostřed ničeho na dálnici. Kamiony vypadaly jako vánoční stromečky (a to fakt nepřeháním).
Taky jsme po nějaké době zjistili, že na dělící čáry si tady moc nehrají. Většinou žádné nebyly a když už jo, tak občas vedly spíše do betonového mantinelu, než kamkoli jinam.
Ve městech zase nejsou žádné přechody, takže tam lidi skáčou do silnice ze všech stran. Kamarád dokonce říkal, že když zastavil na semaforu na červenou, tak byl jediný - to nám se kupodivu nestalo.
Nabírali jsme v benzinkách Manaseer. Cena tam byla nízká a šlo platit kartou. Benzínky navíc byly téměř na každém rohu.
Velká výhoda toho všeho je, že se fakt pobavíte a rozhodně se nemusíte bát, že byste usnuli za volantem ☺️
Jordan Pass - ano nebo ne?
Pokud máte v plánu navštívit minimálně Petru a plánujete v Jordánsku pobýt minimálně tři noci (čtyři dny), tak už se Jordan Pass vyplatí. Jednoduše si ho zakoupíte online (základní za 70 JOD) a vytisknete. Pak už neplatíte skoro v žádných památkách a neplatíte ani vízum. Petra jako taková stojí 50 JOD, vízum 40 JOD. Dále pass platí i do Wadi Rum (5 JOD), Karaku (2 JOD) a mnoho dalšího.
Pass si samozřejmě můžete pořídit i při pobytu kratším než na čtyři dny, ale pak se vám pass nevztahuje na vízum. Za tak krátkou dobu se vám nejspíš ani nepovede objet dostatečně památek na to, aby se vám pass vyplatil.
Závěr? Pokud jste v Jordánsku alespoň ty čtyři dny a chcete navštívit Petru, tak určitě kupte Jordan Pass.
Wadi Rum
My si domluvili pobyt ve Wadi Rum s Wadi Rum Rocks, kteří už podle všeho nyní nefungují (stránky už jsem nenašla). Podobných 'agentur' bude ale ve Wadi Rum spousta. Dorazili jsme tam až kolem desáté večer a stejně nám dali něco k snědku. Domluvili jsme si předem 1/2 day jeep tour, 1/2 day scramble, protože jsme nechtěli celý den sedět jenom v jeepu. Kromě klasických věcí nás tak zavezli ještě na bezejmennou skalku, na kterou jsme si mohli vylézt a byl z ní krásný výhled.
Přišli jsme akorát o slibovaný západ slunce, protože se honily mraky a schylovalo se k deštíku. Místo toho jsme ale mohli navštívit babičku našeho průvodce Bedra a podívat se, jak skutečně beduíni v poušti žijí - ve stanech a jeskyních, vedle stáda ovcí a koz.
Poušť je neskutečně velká - samý velbloud, písek a skála. Jak jsme se dozvěděli, tak je v poušti dokonce 200 stanových městeček a celé městečko Rum má 5 tisíc obyvatel a je to vlastně jedna velká rodina. Pro toto město je snad jediným byznysem provádět turisty po poušti a každý je něčí bratr nebo bratranec.
Ten pocit, že jste uprostřed pouště v jeepu pouze s nějakým cizím týpkem, je trochu zvláštní. Asi každého tam napadne - ten kdyby mě tady vysadil a ujel, tak nevím, co bych dělal ☺️ Když nás Bedr vysadil u skály, na kterou jsme si měli vyjít (a která byla fakt uprostřed ničeho), a rozjel se jen co jsme se k němu otočili zády (aby si přeparkoval), tak v nás fakt trochu hrklo!
Petra
Do Petry jsme chtěli jít brzy ráno, abychom se vyhnuli davům. Z Wadi Rum jsme tudíž přejeli už večer a ubytovali se poblíž Petry. Ubytování bylo trochu špinavé a ve vaně lezli slimáci, ale na přespání se to dalo přežít.
Do areálu Petry jsme šli na 6:00 (kdy otevírají). To se ukázalo jako výborný nápad, protože jsme tak byli napřed oproti všem turistům a celý areál jsme prošli téměř sami bez velkých davů. Ty jsme potkali, až když jsme se vraceli.
Překvapilo nás, jak je celý areál veliký. Odcházeli jsme odtamtud až kolem třetí hodiny a nachodili jsme tam 20 km.
Jeden den na Petru tudíž doporučuji, více dní už ale nevím, co bychom tam dělali.
Kdyby někoho náhodou napadlo brát do Petry drona, tak je to zakázané a u vstupu to kontrolují. Nás se ale například jenom zeptali, jestli máme drona a když jsme řekli, že ne, tak nás nechali projít bez další kontroly. Asi by si ale všimli, až by tam nějaký začal létat ☺️
Praktické info: v areálu je spousta záchodů, ale většina otevírá až po sedmé hodině ranní.
Co nás osobně překvapilo byla jedna Jordánská vychytávka - když jsme se šli podívat na ten nejznámější výhled na Pokladnici, tak jsme po vyjití té hromady schodů zjistili, že na kraji, kde ona vyhlídka je, je postavený stan s "kavárnou" s nápisem "If you want to see something, you have to buy something". Tam vás sice pustí na jeden výhled, ale kdybyste chtěli ještě na ochoz, tak si musíte něco koupit a poté vám otevřou na ochoz branku ☺️ My jim už jen z principu nic nedali a udělali si fotku Pokladnice alespoň z místa, kam jsme se ještě dostali bez placení 😄
Praktické info: říkali jsme si, že se káva přímo v areálu Petry (alespoň nahoře u Monastery) bude prodávat za nesmyslně draho, ale je za stejné peníze jako ve městě Wadi Musa (2 JOD). Šetřivé osoby, jako jsme my, tedy nemusí mít výčitky z kávy s výhledem ☺️
Mrtvé moře
Místo přespání v předražené Wadi Musa jsme se jeli ubytovat radši do Dana Reserve, kde jsme se alespoň podívali na hezký západ slunce. Ubytování navíc bylo za celou dobu nejlevnější a nejhezčí. Jelikož jsme toho v Petře nachodili víc, než jsme si mysleli, tak jsme přeskočili případný plán na procházku v rezervaci a jeli rovnou k Mrtvému moři.
Oficiálním plážím jsme se chtěli vyhnout - zajímavě vykrystalizovanou sůl zasypávají pískem, je tam hromada lidí a ještě se za to platí. Když jsme se napojili na cestu vedoucí podél moře, tak jsme raději pozorně sledovali, kde by šlo nechat auto a dojít k moři schůdnou cestou. Na takové místo jsme narazili celkem ze začátku moře, kde byl plácek se stromky. Tam jsme nechali auto a viděli stopy vedoucí k moři. To bylo dobré znamení toho, že to je schůdné a taky že bylo.
Za deset minut už jsme obdivovali okolí moře a žasli nad divnou konzistencí samotného moře. Nikde nebylo ani živáčka, tak jsme měli celé moře, kam až jsme dohlédli, jenom pro sebe. A jo, fakt to nadnáší!
Praktické info: fakt to dost štípe, když z toho moře člověk vyleze - doporučuji si koupit či v ubytování natočit do barelu vodu na opláchnutí. My si říkali, že na opláchnutí vydržíme zase k autu, ale je fakt lepší smýt to hned ☺️
Některé weby možná straší, že když nejdete na oficiální pláž, vystavujete se riziku, že bude okolí moře zavalené odpadky a podobně, ale zrovna to naše místo bylo úplně čisté. Snad to tak taky zůstane ☺️ Dalším rizikem je ale i to, že země, kde dřív bylo moře, postupně vysychá a propadá se. Na začátku jsme z toho měli trochu obavy, nicméně když jsme ty díry viděli, tak jsme zhodnotili, že se případně snad nepropadneme moc hluboko, přežijeme a vyškrábeme se ven ☺️
Další info/tipy na závěr
- Bankomaty na letišti (AJIB, jiné tam nejsou) mají poplatek 5 JOD za výběr, je s tím potřeba počítat.
- Pokud možno si vyberte jenom tolik, kolik utratíte, kurzy na letišti jsou vyloženě lupičské (to je ale asi normálka ☺️).
- Na letišti při příletu jsou dlouhé fronty kvůli vízům - my tam zkejsli minimálně 45 minut, je potřeba s tím při plánech počítat, ptali se nás i na to, kde máme ubytování, ale možná to není standard.
- Všichni ti, kdo se pohybují okolo turismu, umí obstojně anglicky, nikde jsme neměli problém se dorozumět (až na úplně malé vesničky, kde nám stačily ruce a nohy ☺️).
- Kohoutková voda v Jordánsku není pitná - my koupili po cestě z letiště 10l barel vody za 1,5 JOD v nějaké vesničce. Přišlo nám, že i oni pijí balenou vodu, takže šla koupit snad v každém krámku.
- I v zimě tam sluníčko pálí - když jsme se nenamazali, tak nás to trochu připálilo, pokud jste albíni jako my, tak opalovák s sebou ☺️
- Vždy u vstupů do památek je celá ulice plná restaurací a kaváren - vyplatí se ale spíš zalézt do nějaké postranní uličky, kde jedí místňáci. Dají vám rádi ochutnat, co nabízí, a pravděpodobně i cena bude lepší.
Celkové náklady na dovolenou (za dva lidi):
- Letenka Pha <-> Ammán (Ryanair): 1 750 Kč
- Příruční zavazadla do letadla: 960 Kč
- Jordan Pass: 144 JOD = 4 632 Kč
- Půjčovné auta: 97 JOD = 3 153 Kč
- Pojištění spoluúčasti u Direct pojišťovny: 208 Kč
- Den ve Wadi Rum (přespání, snídaně, oběd, večeře, 1/2 day jeep tour, 1/2 day scramble): 120 JOD = 3 850 Kč
- Přespání Petra: 22 JOD = 700 Kč
- Přespání Dana Reserve: 15 JOD = 470 Kč
- Snídaně v Dana Reserve: 8 JOD = 255 Kč
- Benzín: 31,35 JOD = 1 020 Kč