Den 15: Lima > Paracas

V Limě jsme kolem 6:30 a autobus do Pracasu jede v 7:00 nebo až v 11:00. Bereme tedy taxíka a spěcháme na zastávku Cruz del Sur. Stíháme to parádně, jen co koupíme lístky, už nastupujeme na autobus. V 11:12 už jsme v Paracasu.

Tady je to o poznání turističtější. Hned, co vyjdeme ze zastávky, už nám chlápci anglicky nabízejí výlety na loďce, půjčení kol, ubytování a restaurace. Sbíráme různé vizitky a jdeme se ubytovat. Po treku už se těšíme na nějaké peruánské gastro zážitky, takže jdeme využít toho, že jsme u moře a jdeme na ceviche. Dáváme si ho v restauraci Pukasoncco. Jídlo je výborné, i když celkem drahé. Zkoušíme tu i pivo a arroz s krevetami (to bylo nejlepší!).

---

Praktické info: nejpoužitelnější krámek v Paracasu.

---

V krámku kupujeme nádherná avokáda, pečivo, vejce, grenadillu a gigantické banány. Vejce pak vaříme v ešáku na pokoji. Objednáváme online výlet lodičkou na ostrovy a jdeme opět za gastro dobrodružstvím (tentokrát v levné variantě). Po večeři ještě v krámku, který je blízko našeho ubytování, kupujeme sýr a rajčata a přítel se v místním holičství nechává oholit břitvou za 5 SOL. Po setmění ještě rezervujeme kola na zítra. Nakonec půjčujeme nějaká starší kola za 70 SOL (dvoje kola za 20 SOL, jedno za 30 SOL).

---

Praktické info: kola doporučuji vyzkoušet - jestli přehazují a brzdí. Po naší zkušenosti mi přijde lepší si pár SOL připlatit za novější kola, než nutně hledat nejnižší cenu. Nakonec nám od pohledu a cenově přišly nejlepší kola u krámku Paracas Explorer.

---

Den 16: Ballestas Islands a na kole v poušti

Pokud chcete vidět oboje, je potřeba si dát pozor na turistické taxy/vstupy, které je nutné zaplatit, jak u výletu na ostrovy, tak při výletu do pouště. Taxa se dá buď zaplatit zvlášť, nebo dohromady (dostanete lísteček, ze kterého jde odtrhávat na jednotlivé destinace). Dohromady to stojí o něco méně. Pokud tedy kupujete výlet s nějakou výletní kanceláří, je dobré si zjistit, co to zahrnuje. Na poptání opět doporučuji Pracas Explorer - jednali s námi slušně, ceny mají stejné, jako všude jinde, umí tam anglicky a mají příjemnou kancelář u hlavní silnice.

Výlet na ostrovy je hodně turistický. Vyjížďky jsou časově omezené na dopoledne, takže ve stejný čas vyjíždí loďky všech výletních kanceláří. Přesto to bylo celkem zajímavé. Tučňáka jsme viděli pouze jednoho z dálky, ale za to jsme viděli lachtany, kraby, mořské hvězdice. A ze všeho nejzajímavější stejně byli ti ptáci! Tisíce a tisíce ptáků a smrad z jejich bobků! Celý ostrov pokrytý jenom ptáky, zobák na zobáku.

Za to výlet do pouště na kole mě nikterak neuchvátil. Vlastně pro mě bylo zábavnější projet se po nějaké době na kole, než samotná poušť. Nevýhodou byla kvalita kol, ale alespoň si člověk vyzkoušel, až jak špatně může kolo dopadnout, když se o něj nestaráte 😊.

Přišlo mi, že pro ně je kolo prostě dopravním prostředkem, a dokud to má kola, tak to funguje dostatečně dobře. Brzdy a přehazování už je jenom bonus.

Začátek trasy navíc vede po celkem frekventované silnici, po které jezdí obří náklaďáky. Variantou k tomuto je dost houpavá písčitá trasa vedle. My jsme navíc náhodou potkali na začátku trasy nějakého místního magnáta, který nás navedl do části pouště, kde byli vidět plameňáci - tak alespoň nějaký bonus. Pak nás od tamtud ale vyhnala policistka na kole a museli jsme se vrátit na turistickou cestu s tím, že tam jsme byli na soukromém pozemku.

Jako gastro-vsuvku z tohoto dne uvedu Caldo de gallina. Jídlo, které jsem viděli jíst místní v každém místním podniku. Jedli ho k obědu, k večeři, pořád a často to bylo skoro jediné jídlo, které na stolech bylo vidět. Jde o kuřecí vývar, ve kterém je hromada dlouhých nudlí, celá brambora, celé vejce a celý kus kuřete. Dokonce si můžete vybrat, jestli chcete prso, křídlo nebo stehno. Do polévky vám ho každopádně dají se vším všudy - s kostmi, kůží, prostě tak, jako jsme to my zvyklí jíst s rýží.

K polévce se standardně dává jenom lžíce. Když nám kuře i nudle začaly zdrhat z mísy, obsluha se nad námi většinou slitovala a donesla nám i příbor 😊.

Den 17: Huacachina > Ica

V 11:00 jedeme s Paracas Explorer za 25 SOL přímo do Huacachiny. Za dvě hodiny už tam jsme a kroužíme okolo s cílem najít nejlepší nabídku pro projíždku bugginami po poušti. Překvapuje nás, jak tady nemají vůbec obchodního ducha, kterého jsme tu tak nějak čekali. V jednom stánku neuměli vůbec anglicky, tak nám jenom ukázali katalog s obrázky a cenami o 10 SOL vyšší, než ve stánku předchozím. Nakonec jsme se nechali ukecat od pána, který žádný stánek neměl, ale za to měl nadšení a taky nejnižší cenu (90 SOL na dvě hodiny včetně poplatku za vstup). A prý také šíleného řidiče. Vedle toho nás navíc nechal, abychom si nechali v jeho krámko-bytě krosny, což jsme celkem ocenili.

Nevypadá to tu tolik přelidněně, dokud nenastane čas na bugginu. Lidi, kteří doteď byli zalezlí na kafi, v bazénu apod., se nyní vydali ke své buggině a konečně se ukázalo, jak turistické to tady je.

Buggina je každopádně zážitek, který si nechcete nechat ujít. Projížďka se značně podobá horské dráze, ne jednou celá buggina zařvala a vyletěla metr nad sedačku. Nevím, jestli to bylo jenom naším šíleným řidičem, ale myslím, že jsem slyšela řvát i jiné bugginy.

Sandboarding už je takový trochu navíc. Prkna byla v dost špatném stavu a v tom písku toho stejně moc udělat nešlo. Většina lidí tak jezdila na prkně po břiše. Pod kopcem je ale čekaly písečné vlnky, které prkno rozvlnily natolik, že z toho mám otlačené kosti snad ještě teď.

Nebýt těch lidí, byl by krásný pohled i na západ slunce. Z lehké přelidněnostní deprese jsme si vyrobili radši srandu a se zaujetím jsme pozorovali všechny lidi s roztaženýma rukama fotící se selfie tyčemi na bugginách. V tu chvíli jsem si vlastně připadala trapně, že tam s nimi jsem, a že jsme si taky pár fotek udělali. Zároveň mě zamrzelo, co se z fotografické "profese" stalo. Místo kvalitních fotek se teď vytváří jenom rychlokliky na mobilech pro instáč. Konec filosofie.

Ještě večer přejíždíme taxikem do Ica. Město je na mě hrozně hlučné a chaotické. Mám z něho úplně nervy na pochodu a jsem ráda, když odtama po večeři odjíždíme. Namířeno máme do Cusca. ExcluCiva jedoucí v 21:00 je opět vyprodaná a zbývají na nás akorát drahé jízdenky od Cruz del Sur o hodinu později, než jsme doufali, že pojedeme.