Den 18: Cusco
Cesta autobusem z Icy do Cusca trvá 17.5 hodiny. Z neustálého klesání, stoupání a zatáček mám žaludek celkem na vodě. Přítel navíc schytal černého petra a dostal srajdu a břichabol. Stíháme se tu jenom trošku projít, ubytovat se a dát si k večeři alespoň polévku.
Den 19: Cusco - Chinchero, Sacsayhuaman a morče
Za 6 SOL jezdí autobus do Chinchera, kde jsou incké ruiny a trhy. Kupujeme si tu Boleto turistico del Cusco a procházíme si pár krámků s oblečením.
Praktické info: Všude tady hlásají, že jsou výrobky z baby alpaky (nejpříjemnější vlna). Naprostá většina výrobků je ale z obyčejné vlny. Celkem dobrým indikátorem je cena. Dalším fíglem, který jsme se dočetli je, že výrobky z alpaky jsou na dotek studené. Po ohmatání několika věcí to vypadá, že to fakt platí.
Kromě obchůdků s oblečením je tu také trh se suvenýry i jídlem. Ze suvenýrů jsou tu nejčastější výrobky z vlny, různé přívěšky s lamami a mističky z dýní. Za levno se zde dá najíst místními specialitami - většinou smaženými. Po jídle míříme zpět do Cusca - tentokrát za 4 SOL (opravdu je zpáteční cena nižší, než sem).
Praktické info: Pokud chcete v oblasti Cusca navštívit více turistických destinací, vyplatí se koupit si Boleto turistico del Cusco. Stojí 170 SOL a zahrnuje celkem hodně hlavních destinací kolem Cusca. Existuje i levnější varianta, která je ale platná pouze 2 dny. Pokud to plány umožní, je tedy lepší navštívit věci ze seznamu lístku ve dvou dnech.
Jelikož máme ještě čas, jdeme si projít ještě Sacsayhuaman. Prostor je to překvapivě docela velký a velikost samotných bloků, ze kterých inkové stavěli své pevnosti, je neuvěřitelná.
Cestou zpět si děláme průzkum turistických kanceláří nabízejících výlet na Pallcoyo - duhovou horu. Na davy na Vinicunca totiž nejsme ani trochu zvědaví. Nakonec kupujeme výlet v kanceláři přímo na náměstí za 85 SOL včetně vstupu do parku a oběda.
Dnešní gastro zkouška připadla na morče. To prostě nejde nezkusit. Z obrázků celého grilovaného morčete jsme ale měli trochu respekt a tak jsme radši zvolili fakt dobře hodnocenou restauraci Yaku. Je to tu sice dražší, ale jídlo je nádherné a výborné a vlastně tu za to necháme podobně jako v průměrné pražské restauraci.
Morče chutná tak nějak divně a jsem ráda, že ho tu podávají jenom jako takové plátky a nemusím jíst celé grilované tělíčko. Samá kůže, samá kost a fakt to nechutná jako králík. Za to alpí steak můžu doporučit!
Den 20: Pallcoyo - duhová hora
V 6:30 máme odjezd, v autobusu s námi jede ještě čtyřčlenná partička nějakých španělsky mluvících lidí. Cestou zastavujeme u inckého mostu, kde se dá i dojít na záchod. Celá cesta totiž trvá čtyři hodiny. Náš průvodce moc anglicky neumí, ale má snahu. Po vystoupení z autobusu nám dává na ruce vodičku, která je údajně z nějakých bylinek, které pomáhají na výškovou nemoc. My už jsme po výletech aklimatizovaní dost, tak nemáme (kromě dechu) s ničím problém, ale naši spolucestující se tak pohodově netváří. Holt výlet z 3.3 tis. do 4.8 tis. není jen tak, o tom už víme své.
Duhové hory jsou každopádně fakt hezky duhové a na pohled je to fakt paráda. Není tu moc lidí, za to tu pobíhá spoustu lam. Jedinou nevýhodou výletu je, že na nás průvodce pořád spěchá, protože potřebujeme stihnout oběd na cestě zpět (který je na pevno domluvený v restauraci). Oběd si každopádně užíváme, je to bufet, ve kterém je spousta místních dobrot, jako smažený banán, pečené brambory apod. a k pití nechybí chicha morada.
Večer si v krámku kupujeme kávové a kokové čokoládky. Pán nám dává všechno ochutnat a i když ceny jsou celkem přemrštěné, čokoláda je opravdu výborná a kvalitní.
Den 21: Urubamba, Salineras de Maras a Moray
Ráno přejíždíme colectivem do Urubamby, kde se ubytováváme v Las Bananas. Majitelkou je holanďanka, takže si konečně můžeme trochu pokecat v angličtině. Poptáváme se na nápisy na barácích.
Je tomu tak, že třeba za pytel rýže si místní nechají pomalovat barák od nějakého politického kandidáta. Různých voleb je hodně, takže i nápisů má každý na baráku celkem dost, skoro každý rok jim tam jeden přibyde.
Za celou dobu tu máme taky nejlepší snídani - holt evropanka ví, co evropan chce. A to je bříško plné dobrot po ránu!
Za 25 SOL bereme taxi do Salineras. Nevíme, jak dlouho se zdržíme, takže říkáme řidiči, ať nečeká a předpokládáme, že nás někdo zpět sveze. V areálu nás ale nemile překvapuje, že solná políčka nejdou vůbec obejít, a tak jediné, co se tu dá dělat, je nakupovat suvenýry a koukat se z vyhlídky, jak shrabují a suší sůl.
Praktické info: Mají tu zdaleka nejlevnější maraskou sůl ze všech obchůdků, které jsme potkali v Cuscu. Nejmenší pytlíček je za 1 SOL, větší za 2 SOL, větší za 3 SOL a půl kila soli je za 5 SOL.
Když jsme odcházeli, tak jsme k naší smůle zjistili, že nás nikdo odvézt nechce, protože každé auto čekalo na své turisty.
Inu, to jsme prolooserovali. Už se vidíme, jak jdeme v těch 30°C 7 kilometrů do kopce po hnusné prašné cestě, po které jezdí jedno auto za druhým.
Když už se vidíme na cestě, přiběhne k nám místí, že přeci jen by nás někdo hodil - chlápek, který tu byl pracovat na solných políčkách. Svého spolucestujícího strčil do kufru a my si to s jeho malou dcerou štrádovali do Marasu za 5 SOL. Domlouváme se s ním, že nás za dalších 15 SOL vezme až na Moray, 40 minut tam na nás počká, a za dalších 15 SOL nás vezme zase zpět na colectivo v Marasu.
V Moray už se dá alespoň projít, našich 40 minut nám ale přijde celkem akorát na prohlídku. Po prohlídce čekáme na silnici na colectivo, ale žádné ne a ne jet. Čekají tu i místní, ale ti si nakonec odchytávají taxi. Po dalším čase i my vzdáváme čekání na colectivo a bereme si s dalšími místními minibus. Ten ovšem vychází dráž, než taxi - 6 SOL místo 5 SOL.