Vždycky jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych ráda do Vietnamu. Shodou náhod mi v létě 2024 napsala kamarádka, že našla boží letenky do Hanoje - za 11 tis. No neber to! Moc dlouho jsme se nerozmýšleli a letenky koupili.
Let byl s Air China z Mnichova do Hanoje, přestup v Číně. Celkem tedy 18-ti hodinový let plus cesta do Mnichova. Když mi tohle došlo, začala jsem být trochu nervózní, jak to malá zvládne 😁. Ale jak se říká - většinou to děti zvládají bez problému. To rodiče trpí!
Co je dobré vědět před cestou
Další praktické informace
Po příletu do Vietnamu si nejspíš budete chtít zařídit sim kartu. E-sim se nám finančně nevyplatila (vycházela asi dvakrát dráž), takže tu jsme nepořizovali. Na letišti se simka koupit dá, ale opět vás to vyjde dráž. My kupovali během prvních pár dnů v Hanoji.
Měli jsme v naší skupině dva operátory - Viettel a Vietnamobile. Viettel se dá koupit buď ve Viettel store, kde se tváří luxusně, ale ceny mají vysoké, nebo ve Viettel (bez store), kde se dá koupit nejlevněji. Možná po vás budou chtít pas a je to zde běžné. Vietnamobile nedoporučuji - má na severu velmi malé pokrytí a byl s ním pořád problém.
Co se týče peněz - platí se vietnamskými dongy. V Čechách je nejspíš neseženete. Kamarádi s sebou vezli nějaké dolary, které vyměnili na místě - dá se buď ve směnárnách, ve zlatnictví nebo v bankách. Na hodně turistických místech šlo platit i dolary. My s sebou neměli nic, kromě pár eur pro jistotu. Hotovost jsme si vybírali v bankomatech. Nejvíce se nám vyplatily TP Bank a VP Bank - měly nejnižší poplatky a vyšší maximální výběr.
Časem se to asi změní, ale ještě zde není úplně běžné platit kartou. Na hodně turistických místech, v lepších restauracích, v hotelech apod. většinou kartou šlo platit, často ale s přirážkou. V naprosté většině jsme platili v hotovosti.
Cesta
Letenky jsme měli koupené hned na Nový rok. Let byl sice v poledne, ale s časovým bufferem, nutnou dobou na letišti před letem a čtyř hodinovou cestou autem bychom museli vstávat nekřesťansky brzy. Rozhodli jsme se tedy vyrazit už po obědě na Silvestra a závěr roku strávit na hotelovém pokoji v Mnichově blízko letiště.
Auto jsme parkovali na jednom z letištních parkovišť. Jako nejlepší nám vyšlo P41. Koukali jsme i na různé srovnávače ostatních poskytovatelů, ale všechno mělo dost podivné recenze. Letištní parkoviště se zaplatilo online doma, přišel QR kód, který sloužil jako vstup na parkoviště a bylo vyřešeno. Z parkovišť jezdí každou chvíli zdarma shuttle k letišti.
První let byl dlouhý deset hodin. Čtyři hodiny jsme měli na přestup v Číně. Druhý let měl něco kolem čtyř hodin. Cestou zpět to bylo dost podobné. První let byl hodně prázdný, takže jsme se střídali na celé volné trojsedačce a sem tam polehávali. Takový luxus už se nám za celou dobu nedostal.
Na druhý let jsme si dokonce nepohlídali letenky a až před letem zjistili, že naše dvouleté děti sedí někde úplně jinde, než my.
Vedle sebe neseděl vůbec nikdo. Nějak jsem předpokládala, že se takové věci nedějí, tak mě ani nenapadlo to kontrolovat. Ponaučení pro příště 😁.
Nejvíc jsem se ale bála časového posunu a co to udělá s malou. Měla jsem strach z toho, že bude mít v noci den a naopak. To se naštěstí vůbec nestalo. Jako by si časového posunu ani nevšimla. My naštěstí taky neměli žádný problém s adaptací, ačkoli to tímto směrem bývá horší. Svádím to na dítě - člověk se naučil spát kdykoli k tomu má příležitost 😁.
Jídlo
Je dobré vědět, že vietnamci nerozlišují snídani, oběd, večeři. K snídani si dávají prostě to samé, co k obědu. Pokud chcete alespoň trochu kontinentální snídani, ubytujte se v nějakém hotelu. Tam bývají v nabídce minimálně vajíčka, toasty, ovoce, občas palačinky...
My si za tu dobu tam nezvykli moc na jejich kávu, se slzou v oku jsme během pobytu oželeli odpolední kávičku s dortíkem, kterou si na dovolených většinou hojně dopřáváme 😁. Existuje ale spousta specialit, které tu kávu udělají pitelnější - egg coffee (káva s vyšlehaným žloutkem s cukrem, na mě to bylo až moc hutné a ne zas tak dobré), coconut coffee (káva s vyšlehaným zmraženým kokosem, takže v kávě dostanete něco jako kokosovou tříšť/zmrzlinu), brown coffee (káva s kondenzovaným mlékem, za mě favorit 😁). S chutí jsme si ale dávali jen to, čemu říkají italian/western coffee.
Co se týče obecně jídla - bohužel jsme neměli odvahu zkoušet náhodná jídla. Ne jednou jsme viděli v talíři s nudlemi plavat kuřecí pařátky, spoustu kůží nebo prasečí uši apod. Google translator nám úplně nepomáhal. Nakonec jsme skončili ve věčném kolečku smažených nudlí, smažené rýže, smažených závitků a polévek pho. Toho jsme se celkem rychle přejedli a utíkali tak jednou za čas k jiné kuchyni do italské nebo indické restaurace. Bun bo nam bo, na které jsem se těšila, jsme potkali asi dvakrát. V jídlech obecně nebylo až tolik zeleniny, jako jsem si představovala. Nadšená jsem ale byla z freshů a smoothie.
Vidět je tam i francouzský vliv, a to ve formě baget. Bagety bývají ke snídani a také na každém kroku potkáte stánek s bahn mi - bageta plněná masem, vejcem, zeleninou, nějakou omáčkou, bylinkami, ... na co si jen vzpomenete. Vietnamci je ale zřejmě nejí k večeři, úderem šesté byly stánky zavřené nebo vyžrané.
Třeba vědět, že vietnamci cpou cukr všude, kde je příležitost. Pokud si neřeknete, že ho nechcete, dají vám cukr i do pomerančové šťávy.
Ve Vietnamu se pěstuje spousta exotického ovoce. Máte šanci spoustu toho vyzkoušet za pár peněz. Za 80 Kč jsme koupili obří dračí ovoce. Všude je k dostání jack-fruit, mangostan, ananas, mango, rambutan,... Jen pozor na jack-fruit - já i kamarádka jsme na něj alergické, zřejmě to nebude úplně výjimečné.
Praktické info: Pokud byste rádi zkusili restauraci s michelinskou hvězdou, ale nechcete za to dát celou výplatu, doporučuji si zajít do nějaké v Hanoji. Necháte tam méně, než za běžnou večeři v Praze a pochutnáte si. My šli do Tầm vị.
Doprava po Vietnamu
Kdo hledá nejvíc low-cost variantu, tak se dá po Vietnamu určitě pohybovat místními autobusy, vlaky, po větších městech jezdí MHD. My jejich MHD úplně nevyzkoušeli. S dětmi jsme volili většinou spíš pohodlnost, než nejlevnější variantu.
Není zde úplně typické půjčit si hned u letiště auto a jezdit po vlastní ose. Má to hned několik důvodů:
- Jejich provoz je jeden velký chaos. Semafory jsou spíše výjimkou. Křižovatky fungují tak, že jede, kdo jede. Je to jeden velký živoucí organismus. Stejně to funguje s chodci - přejdete jen tak, že prostě vlezete do plného provozu a jdete. Řídit tam by byl rozhodně zajímavý a také adrenalinový zážitek.
- Auta si tam hodně cení. Nikdo nechce své auto půjčit. Možná v Hanoji nějaká půjčovna bude, ale třeba v horách na nic takového nenarazíte.
- Do různých vesniček se autem ani nedostanete. Některé cesty jsou takové, že tam sice místní jezdí i autem, ale našinec by nejspíš skončil mnohem dříve s doměním, že cesta skončila.
- Vzdálenosti ve Vietnamu jsou hodně veliké, pokud ho chcete více procestovat. Z Hanoje do Sa Pa je to šest hodin jízdy.
Mnohem častější na silnicích jsou motorky a skútry. Půjčovny motorek nebo skútrů najdete v podstatě všude. Pro místní je to často jediný dopravní prostředek, který vlastní. Přepraví se na něm celá rodina i zboží do obchodu. V klidu položí na motorku desku a na ní vyskládají tunu různých věcí. My na motorce nikdy nejeli, takže jsme si s dítětem netroufli, ale dítě obecně nemusí být překážkou. Spousta míst se nejlépe prozkoumá právě na dvou kolech.
Jelikož je Vietnam opravdu veliká země, skvěle zde fungují noční autobusy nebo vlaky. Oboje má nejspíš něco do sebe, my nakonec využili pouze noční autobus.
- Výhody nočního autobusu
- je levnější než vlak
- v kabinovém autobusu máte i celkem soukromí - jste schovaní za závěsem v kabince
- jede déle - může být výhoda i nevýhoda, pro nás to byla výhoda
- Výhody nočního vlaku
- když si hodně připlatíte (čtyřnásobek ceny kabinového autobusu), budete mít pro sebe kupé se dvěma postelemi, standard (dvojnásobek ceny kabinového autobusu) jsou dvě palandy.
- je tam normální postel, nicméně i v kabinovém autobusu je ležení v rovině
- ve vlaku je možné si objednat jídlo
- WC je standard, v autobusech je spíš výjimečně, autobusy pouze co tři hodiny staví
- předpokládám, že to s člověkem ve vlaku tolik nehoupe... na druhou stranu je možná hlučnější
My nejčastěji cestovali autem s řidičem. Po městech jsme nejčastěji používali aplikaci Grab nebo Uber. Na větší vzdálenosti už to vycházelo většinou celkem draze a výhodnější byla doprava od hotelu (buď toho, ze kterého jedete, nebo do kterého jedete). Ve všech 'dražších' hotelech nám dopravu nabízeli a často to pro naši skupinu vyšlo lépe než místní autobus.
Hotely se nám ostatně osvědčilo využívat i na domluvu nočních spojů. V kanceláři u autobusů nikdo anglicky neuměl a často se stalo něco neočekávaného, co se mnohem lépe řešilo s anglicky mluvícím člověkem na recepci, než s někým z autobusové společnosti.
Výlety a turistické cíle
Konečně už pojďme na to, kam jsme se ve Vietnamu podívali. Nutno poznamenat, že náš výběr do jisté míry určitě ovlivnilo i to, že jsme s sebou měli malé děti. Stejně tak to ovlivnilo i naše tempo cestování a vzdálenosti, které jsme byli ochotni překonávat. Naprosto běžné je za stejnou dobu procestovat Vietnam od jihu na sever s tím, že si v každé části každý vybere to, co je mu nejbližší.
Hanoj
Za mě je fajn Hanoj navštívit, ale zároveň není třeba zde trávit příliš času. My se báli, co s námi všemi udělá časový posun, nechali jsme si v Hanoji zbytečně hodně času (pár dní) a nakonec to bylo zbytečné a nebylo tam po jednom dni už moc co dělat. My ale nejsme úplně fandové indoor zábavy typu muzea, zábavní parky atd. Po této zkušenosti jsme zbytek ubytování rezervovali předem jen na pár dní a případně prodlužovali podle potřeby (mimo sezónu s tím nebyl nikde žádný problém).
Navštívili jsme tato místa:
- Đền Ngọc Sơn a Cầu Thê Húc - celkem fotogenické místo u jezera, doporučuji. Vstup je placený, ale ne drahý.
- Thống Nhất Park - celkem příjemná procházka v parku.
- Train street - ulice je plná kaváren, na čas průjezdu vlaku budete nejspíš potřebovat rezervaci a je dobré si v kavárně i ověřit časy průjezdů vlaku.
- Van Mieu - chrám literatury.
- Hanojská ZOO - rozhodně nedoporučuji. Ochránci zvířat ve Vietnamu zřejmě neexistují. Až zpětně jsme litovali, že jsme nepořídili více odstrašujících fotek, byli jsme tak konsternováni tím, co vidíme, že nás to ani nenapadlo fotit. Opice v malém vydlážděném kotci, za třemi řadami plotu, v ruce pytlík od chipsů. Srnky v betonovém výběhu, uprostřed kterého hořela kopa klestí. Kočkovité šelmy (naštěstí) nikde. Na každém kroku každopádně stánky s cetkami mířenými na děti. Cena je velmi nízká, ale to, co jsme viděli, bych nedotovala ani jednou korunou.
Ninh Binh
Ačkoli téměř všechno v této oblasti najdete pod názvem Ninh Binh, od roku 2024 se hlavní město provincie Ninh Binh jmenuje Hoa Lu. Tato oblast pro nás určitě byla zajímavější. Z Hanoje sem jezdí autobusy, minivany, my jeli přes grab. Na tuto vzdálenost už bylo složitější někoho sehnat, ale nakonec se nám to povedlo.
V této oblasti se dá strávit hodně času, podle toho, co chcete vidět. My zde byli pár dní, zde je seznam toho, co jsme si vybrali:
Núi Kỳ Lân a Chùa Bạc
Krásné místo s úžasnou atmosférou, hlavně po setmění. V blízkosti je spousta restaurací.
Hang Muá
Je zde vyhlídka na Tam Coc (možné plavby na lodičkách), nahoře je velká socha draka. Celý areál je také moc pěkný, jsou zde chodníčky uprostřed leknínů (když je zrovna sezóna jejich kvetení, my šli bahnem a odpadky, bohužel), jsou zde bazénky s rybami. Spoustu věcí si užily především děti.
Trang An
Na lodičkách se dá jet buď zde, nebo na Tam Coc. Po přečtení recenzí na internetu jsme zvolili Trang An. Kamarádi byli nakonec na obou a taktéž se jim víc líbil Trang An. My spojili Hang Muá s vyjížďkou, ale časově to bylo dost na knop. Sice stihnutelné, ale na lodičce už jsme spěchali a dojížděli jsme za tmy. Na to pozor, spočítejte si, v kolik skončíte, nikdo jiný to za vás neudělá. Byli jsme na tříhodinové projížďce a opravdu to ty tři hodiny zabralo. Každopádně to bylo super a můžu doporučit. Okruhů mají víc a každý je trochu jiný.
Staré město Hoa Lu u vesnice Trường Yên
Nás to úplně nenadchlo, nejzajímavější na tom byla Chùa Nhất Trụ (pagoda jakoby za areálem). Přišli jsme si, že už to k areálu nepatří a myslí si to asi všichni, protože tam téměř nikdo nebyl 😁.
An Tien Cave
Hned naproti starému městu je absolutně schovaná An Tien Cave. Za nás mnohem zajímavější. Dá se tam udělat i pěkná procházka kolem jezera.
Pu Luong
Celkem zapadlá vesnická oblast s rýžovými poli. Pokud jste v sezóně, kdy je rýže zasetá, určitě doporučuji se sem podívat. My zde měli pouze blátivá políčka, která se ještě ani nepřipravovala na setí, ale i tak to tam pro mě mělo kouzlo.
Zde nám na jisto došlo, že se zde jí psi. Všude jsme viděli pobíhat štěňata, ale téměř žádné dospělé psy. Přišlo nám to podezřelé a když jsme se zeptali místních, dozvěděli jsme se, že psy nechají trochu odrůst a šup s nimi na talíř.
Asi nejlepší cesta, jak to zde poznat, je půjčit si motorku. Nám to ale s dítětem a nulovou zkušeností ani nedoporučili kvůli strmým cestám. Nakonec jsme si zde půjčili na půl dne auto s řidičem. Zde bych se sice řídit nebála, ale auto vám tu nikdo nepůjčí.
Tyto zastávky jsme za ten půl den stihli:
-
Kho Muong Cave - známá taky jako Bat Cave. Určitě doporučuji. Až k jeskyni se dostanete leda na motorce, jinak se budete muset trochu projít. Je to ale hezká procházka. Cestou projdete vesnicí Kho Muong, která je také zajímavá. Samotná jeskyně je obrovská a určitě stojí za návštěvu.
- Waterfall Ban Hieu - abyste se k němu dostali, musíte projít ubytováním Ecolodge, řidič říkal, že nás tam zkásnou o pár peněz, ale nikoho jsme nepotkali.
- Water Wheels - stará bambusová kola, která čerpala vodu z řek na pole, taktéž zajímavé vidět.
Ha Long
Mimo sezónu je tady celkem mrtvé město, ale probíhá zde naprosto šílená výstavba. Ha Long je prázdninová destinace pro vietnamce, takže v létě tady bude nejspíš hlava na hlavě. Každopádně je to jedna z destinací, kterou vám vyhledávač nabídne, pokud hledáte zajímavá místa ve Vietnamu. Místní krasové útvary v zátoce jsou prostě fotogenické a ikonické. Nechtěli jsme zde trávit příliš mnoho času, a tak byl náš seznam opět celkem krátký:
Plavba lodí
Plavbu lodí jsme samozřejmě nevynechali. V nabídce jsou plavby 1-3 denní (s přespáním a plným servisem na lodi). Ve všech variantách vám den naplní dalšími doplňkovými aktivitami. My zvolili pouze jednodenní plavbu, ale vlastně jsme byli trochu zklamaní. Po nařízení vlády všechny lodě plují stejnou trasu, všechno je tak trochu přeplněné, a z Ha Longu se dostanete blíž ke krasovým útvarům jen na chvíli. Zajímavá je ovšem prohlídka jeskyně. Další zastávkou byla vyhlídka, nicméně nám bylo řečeno, že cesta nahoru trvá 30 min, a že za 40 min odplouváme. Pochopitelně se tam přesto lidi vydali a odplutí mělo zpoždění 30 min. Kamarádi byli poté na dvoudení plavbě z Cat Ba a hodnotili to lépe. Zpětně bychom možná také zkusili spíše dvoudenní plavbu. Sice máte na programu kurz dělání sushi apod., ale dostanete se blíže k útvarům a na déle.
Bai Tho Mountain
Cesta sem je oficiálně zavřená, takže záleží trochu na štěstí, jestli se sem dostanete nebo ne 😁. Docela dlouho jsme se snažili najít začátek trasy, až jsme to téměř vzdali. Místní nám zatvrzele pouze ukazovali, že cesta je zavřená, že se tam nedostaneme. Až když už jsme byli rozhodlí, že vymyslíme jiný program, zeptal se nás pán, jestli chceme nahoru. Šli jsme za ním, dovedl nás ke dveřím, kde otevřela mladá slečna. Když viděla, že s sebou máme dvouleté dítě, řekla, že ani omylem. Povedlo se nám ji ale přesvědčit a s vystrašeným výrazem nás za úplatek (tehdy 100 Kč/os.) provedla domem, ve kterém bydlela, až na střechu, odkud měli natažený žebřík a dalo se po skále dojít na oficiální cestu. Po cestě byly popadané stromy, chodník byl místy rozbitý. Rozhodně bych doporučila minimálně dobrou obuv. Míst (domů), odkud se na cestu dá dostat, je podle všeho více. Pokud se ale dostanete až nahoru, odmění vás krásný výhled přímo na zátoku i na město, a pravděpodobně si ho budete moci užít úplně sami.
Queen Cable Car, Ruské kolo a Zen Garden
Během naší návštěvy bylo zrovna ruské kolo v rekonstrukci, takže to jsme nenavštívili. Do Zen Garden je nejlepší dostat se právě lanovkou, jinak tam vede nezajímavá silnice. Celý areál se musí obejít až úplně dozádu, než si člověk může koupit vstupenku. Mimo sezónu byl celý areál celkem mrtvý, ale v rámci vstupenky (jízdenky) je jízda na bobové dráze, vnitřní dětský koutek atd.
Sa Pa
Do Sa Pa jsme se dostali přímo z Ha Long nočním kabinovým autobusem (8 h jízda). Výhoda autobusu je to, že jede déle (teoreticky se déle vyspíte) a dorazí rovnou do Sa Pa. Nejbližší vlakové nádraží je v Lao Cai, kde budete muset přesednout na autobus.
V Sa Pa už je to o fous přírodnější, než v předchozích destinacích. Dá se tu udělat pár hezkých procházek a výletů. Dělají se zde i vícedenní přechody s průvodci, nabídka je zde opět široká.
Co nás překvapilo bylo to, že za celou dobu jsme se poprvé setkali s otravnými obchodními praktikami místních menšin. Kdykoli jsme vylezli ven, hned se na nás seběhly ženy, které nám nabízely služby průvodce, dopravy, nebo se snažily prodat drobné zboží (různé textilní náramky, vyšívaná zvířátka atd.). Vždy to začínalo stejně - otázkou jak se máme, odkud jsme, jak dlouho tu jsme, jak se jmenujeme, pak už jen následovalo 'a nechcete/nesháníte ..... ?'
A konečně zde seznam našich výletů v okolí Sa Pa:
Núi Hàm Rồng
Začátek trasy vede placeným areálem, kde je pár vyhlídek na město, orchidejové plácky, pár občerstvovacích stánků, květinové zahrady atp. Celá trasa má cca 4 km a zpět je potřeba si zavolat auto přes Grab. Je to pěkná procházka s výhledy na město.
Z Cat Cat village do Lao Chai
Trasa má okolo 8 km a provede vás podél údolí, celou dobu budete mít výhledy na rýžová pole a bambusové hájky. Cesta je pohodlná, není se moc kde ztratit. U visutého mostu je kavárna, kde si lze dát občerstvení. Cesta od mostu do Lao Chai už moc zajímavá není.
Nádrž nad Silver Waterfall
Pokud byste chtěli vidět přímo Silver waterfall, pak je k němu placený vstup. Po návštěvě pár místních vodopádů jsme za další vodopád platit nechtěli a vydali se radši na procházku. Na mapách tuto trasu nenajdete, nicméně je viditelná ze satelitu. Trasa začíná kousek od vstupu k vodopádu (zde souřadnice 22.3620108N, 103.7792861E). Po cestě dojdete až k přehradě nad vodopádem. Na satelitu je vidět, jak cesta pokračuje do pralesa, náš plán tedy byl pokračovat a zjistit, kam se dostaneme. Zjistili jsme, že cesta je určitě prošlapaná, viděli jsme zdejšího pána zmizet kdesi v pralese. Chvíli jsme šli za ním, ale cest bylo příliš mnoho a většina z nich nikam nevedla. Pobyli jsme ale chvíli u říčky a bylo to fajn.
Zde jsme nicméně měli první zkušenost s obtížným hledáním odvozu. Většina lidí dojela k vodopádu, nechali auto, ať na ně počká, a po chvíli odjeli. Grab zjevně hledá auta k odvozu pouze v určité vzdálenosti od vás a tudíž nikoho nenajde. Naštěstí jsme měli telefon na člověka, který nás na místo odvezl.
Ta Van village
Pěkná procházka, na které potkáte především místní vesnici a bambusové lesíky. Za zmínku rozhodně stojí Loco Bakery ve městě, mrkvový a čokoládový dort evropské kvality bych na tomto místě rozhodně nečekala!
Z Ô Quý Hồ do Ta Phin
Krásná trasa, kde opět nepotkáte mnoho lidí. Má 9 km a nastoupáte si necelých 600 m. Začátek trasy vede sadem čajotů. Dovnitř sadu jsme se dostali bez problémů, nicméně na konci sadu už nebyla brána, pouze ostnatý drát na plotě. Cesta je ale nějakým způsobem používaná, takže jde jednoduše prolézt.
Dostanete se do 2300 mnm, my se zde snad poprvé dostali nad zdejší smogový oblak. Jsou zde suprové výhledy na Fan Si Pan a okolní kopce. Nad Ta Phinem jsme potkali místní ženy nosící dřevo v umělohmotných kýblech na zádech. Obecně je Ta Phin jedna z těch vesniček, kde uvidíte pravý Vietnam.
Z tohoto místa se nám ale dostávalo nejhůř. Sice jsme měli telefon na pána, který nás odvezl na start trasy, ale už tam nám nevěřil, že máme v plánu přejít to sedlo. Vyžadoval od nás několikrát fotografie z místa a stejně nám nechtěl věřit, že jsme opravdu v Ta Phinu.
Lanovkou na Fan Si Pan
Bohužel v době naší návštěvy probíhala na lanovce na Fan Si Pan technická přestávka, takže jsme tam nebyli. Docela jsme se těšili na pěkný zážitek, ale nevyšlo to. Manžel chvíli přemýšlel, že by si nahoru vyšel pěšky. Trasa nahoru má sice 'jen' 7 km, ale nastoupáte si téměř 1 900 m. Aby tam došel na východ slunce, jak plánoval, musel by vstávat hodně brzy. Druhý zádrhel je v tom, že vás tam dnes samotné už v podstatě nepustí. Můžete jít s průvodcem a tučně za to zaplatit. První kontrolu na začátku lze prý obejít, ale pokud byste někoho potkali, měli byste nejspíš problém. Podle všeho toto omezení není úplně legální a je spíše v moci nějakých zdejších ziskuchtivých skupin. Nakonec jsme se rozhodli, že nám to za to nestojí a vyšli si radši na protilehlé kopečky.
Závěrem
Více jsme toho za tu dobu nestihli. Bez dítěte by šlo určitě spoustu věcí zvládnout rychleji, ale neměli jsme ambice s malou projet za tu dobu Vietnam z jihu na sever a křížem krážem. Možná se časem podíváme zase do jiné oblasti, Vietnam toho má určitě ještě spoustu co nabídnout. Každopádně bych se takového výletu nebála ani s dítětem (to je samozřejmě individuální), malá to dala báječně a ještě pár měsíců poté stále vzpomíná na to, jak jsme cestovali s kamarády, jak spala v letadle a autobuse, ...
Díky levným letenkám jsme se dostali cenou dokonce níže, než za dva týdny v Irsku. Za dva dospělé a dvouleté dítě jsme se vlezli se vším všudy do 70 tis, přičemž půlka padla právě na letenky. Ubytování jsme nevolili žádné nejlevnější, jedli jsme celou dobu venku a dávali jsme si, co jsme chtěli. Cena za bytí tam by šla určitě hodně srazit. Toť vše, jsem zvědavá, kam se vrthneme příště, Vietnam nám trochu otevřel cestu do vzdálenějších destinací!