Rok 2022 byl v lecčem specifický. V lednu jsme si pořídili štěně mini aussika a zhruba ve stejný čas se nám povedlo i zadělat na mimčo. Výběr destinace velké dovolené tak nebyl úplně jednoduchý. Potřebovali jsme zemi, kde jsme ideálně ještě nebyli, zvládnu to já s břichem a zvládne to i pejsek. Ve hře jsme měli opět Skotsko a Rumunsko. Skotsko jsme zavrhli s ohledem na málo času (nemohla jsem si vzít víc než dva týdny dovolené) a zbylo tedy Rumunsko, ze kterého jsme sice měli celkem respekt, ale rozhodli jsme se to zkusit.
Následující informace jsou na základě naší zkušenosti, tedy z cestování autem, bez pobytu někde v hlubokých horách. Většinu našich cílů tvořily menší výlety a turistické destinace.
Rumunsko se psem
Tohoto jsme se popravdě obávali možná nejvíc. Nebrali jsme s sebou žádného otrlého velkého psa, ale štěně s váhou 8 kg. To poslední, co jsme chtěli, bylo vytvořit mu nějakou špatnou zkušenost a pak s tím dalších deset let bojovat. Nakonec se ale Rumunsko, co se týče psů, ukázalo být úplně v pohodě.
Pejska jsme měli v podstatě celou dobu na volno. Toulavých psů jsme za celou dobu potkali jen pár a většinou vlastně stejně k někomu patřili - většinou k nějakému bačovi. Naprosto většina lidí byla z našeho pejska unešená a chtěli se s ním mazlit. Stejně tak v restauracích apod. většinou nebyl problém (jednou jsme narazili na restauraci, kde byli pejsci zakázaní).
Jediná věc, od které jsme postupem času ustoupili, bylo spaní pejska venku. Na začátku spal pejsek s Honzou venku pod širákem, ale často někde psy slyšel, nebo si nějaký lehnul poblíž. Pejsek z toho pak vůbec nespal, pořád byl ostražitý a naučil se nám tam vrčet. Později jsem si ho radši brala k sobě do auta, kde byl víc vklidu.
Jednou jedinkrát se nám stalo, že na nás někde psi štěkali. V pohodě jsme to ale vyřešili s připnutím pejska na vodítko a udržením bezpečné vzdálenosti.
Rumunsko v těhotenství
Mně osobně toto nepřišlo moc jako nějaké téma, ale po reakcích okolí mi to nedá a chtěla bych všechny, co nad tím uvažují, uklidnit 🙂.
Samozřejmě záleží na každé, jak se cítí apod. Je pravda, že bych asi v Rumunsku rodit nechtěla (ikdyž je možná i tohle zbytečný předsudek). Pokud je ale všechno v pořádku, nevidím v ničem problém. Je na každém, aby odhadnul své síly a schopnosti, ale jinak nepovažuji Rumunsko za nějakou rizikovou zemi.
Obecné info
- Voda je i z kohoutků pitná. V kopcích člověk ale často narazí na pramen, kde si hojně dobírají i místňáci. Určitě není potřeba se toho bát. Jen párkrát se nám stalo, že jsme na žádný pramínek nenarazili a koupili jsme barel vody v obchodu (dané pouze tím, že jsme většinou nespali v žádném ubytování a ne vždy jsme byli v kopcích).
- Je to země s jedním z nejlepších vín v Evropě (údajně). Já si to víno bohužel zas tak neužila, ale stáčené prodávali ve vinařských oblastech kolem silnic snad každý metr. V Rumunsku se také vyrábí hromada různých sýrů, které jsou výborné.
- Ceny jsou dost podobné těm u nás, možná trošičku nižší.
- Až mě překvapilo, jak tam nemají vůbec problém s angličtinou. Někde na vesnici, na poli nebo v horách si asi moc nepokecáte, ale v každém trochu větším městě uměly anglicky i ženské za kasou v obchodě. To se ani o naší domovině říct nedá.
- Značení turistických tras bylo v našem případě až na jeden jediný případ úplně v pohodě, ale chodili jsme většinou fakt profláklé trasy 🙂. V tom jediném případě vlastně bylo značení taky super, jen ta cesta k tomu trochu chyběla.
- Téměř všude se dá platit kartou, nicméně i nějaká hotovost se hodí na parkovné a vstupy do některých méně masivních turistických destinací.
Rychlovýlety aneb dojeď autem a mrkni se
Salina Turda
Jde o solný důl, kde se už před nějakým časem přestalo těžit. Místo toho tam vybudovali takový trochu zábavní park - je tam bowling, ping-pongové stoly, ruské kolo, lodičky atd. Kromě základního vstupu (50 lei za osobu) se všechny tyto aktivity platí ještě zvlášť podle aktuálního ceníku.
Určitě doporučuji si vyhradit alespoň 2-3 hodiny. Vyplatilo se nám i být tam na otvírací dobu, později se všude tvořily velké fronty a všude chodilo hrozně moc lidí. Pejsci sem sice nesmí, ale hlídači objektu byli velmi ochotní pejska po očku hlídat. Za malou úplatu jsme jim ho nechali přivázaného ve stínu vedle objektu (ukázali nám super místo) a hlídali, aby si ho nikdo nevzal.
Bahenní sopky
Poblíž měst Beciu a Pâclele je hned několik míst, kde je možné se podívat na bahenní sopky. My jsme navšívili dvě místa. Blíže města Pâclele je trochu schovanější, ale za to lepší místo. Za vstup chtěli 5 lei a hlídač byl přítomný v podstatě až do tmy. Druhé je asi známější (má oficiální parkoviště), ale podle mě horší. Za návštěvu tu chtěli 10 lei a otevírací doba je každý den v čase 8-20.
Na ty první sopky bych si určitě vyhradila opět alespoň dvě hodinky, pokud chcete obejít pohodovým tempem všechno. Na druhé místo stačí jedna hodina. Sopky jsou trochu z ruky od hlavních turistických destinací, takže jsme přemýšleli, zda nám to za cestu stojí. Nakonec jsme se rozhodli tomu ten čas (a naftu) věnovat a dobře jsme udělali! S pejsky tu neměli problém, jediná podmínka bylo vodítko.
Zámek Peleș
Celkem fotogenický zámek. Dovnitř jsme nešli, ale zvenku se nám líbil. Cesta k němu vede docela hezkým parkem. Po cestě je navíc spousta stánků se vším možným. Když jsme tam byli my, prodávali na každém kroku mističky z malinami a ostružinami.
Zámek Cantacuzino
Hned v dalším městě je zámek Cantacuzino. Zde se vybírá vstup i do zámeckého parku. Podle mě je celkem obyčejný, ale krásný je výhled od něj a také zahrada.
Přejezd mezi těmito městy je ale za trest - pokaždé jsme popojížděli slimáčím tempem. Je tu pouze jedna cesta a hodně turistů.
Hrad Hunedoara
Asi nejznámější hrad v Rumunsku - tzv. Korvínův hrad. Za vstup tu necháte 36 lei a s pejskem se tam bohužel nedostanete. Co mě překvapilo bylo to, že po zaplacení vstupného máte po hradu všude volný pohyb. Hrad se dá prolézt celkem skrz na skrz. V pár místnostech je něco málo vybaveného, ale většinou jde o prázdné místnosti. Samotné město Hunedoara ale není moc ničím zajímavé.
Râpa Roșie
Červené skály, kolem kterých jde udělat malý výlet. V našem čase bylo zrovna asi 35°C ve stínu, takže jsme se jen mrkli z vyhlídky a mizeli pryč. Cesta je místy děravá a hrbolatá, ale dá se zvládnout v obyčejném autě.
Krátké výlety / procházky
Arborele sequoia
V minulosti do Rumunska nějaký nadšenec dovezl sekvoj, která se zde uchytila a daří se jí. Dá se k ní udělat malý výlet. Část modré trasy je ale hodně nevychozená. Sekvoj se nachází zde
Prăpăstiile Zărneștiului
Celkem hezký kaňon, kde se dá udělat hned několik variant výletů, po jednoduché (zvládnutelné i s kočárkem) až po těžší s větším převýšením. My šli pouze variantu, kdy jsme došli na konec kaňonu a vrátili se v podstatě stejnou cestou s okruhem pouze přes cyklocestu a Cheile Pisicii. Úsek Cheile Pisicii je asi jediný, kde by za tuhle trasu neprojel kočárek nebo kolo, zbytek je choďák po asfaltce.
Praktické info: přímo na parkovišti je velké pítko, kde lze dobrat vodu do barelu.
Canionul Sapte Scari neboli sedm žebříků
Další z rumunských kaňonů. Do tohoto je i otevírací doba (10-17:30) a menší vstupné. Platí se zde i parkovné. Kromě žebříků pejsek zvládnul celou cestu, takže není potřeba se bát, pokud máte plemeno, které na žebříku zvládnete vynést.
Delší výlety
Národní park Bucegi
Hlavní trasy kolem lanovky rozhodně nedoporučuji lidem, kteří se na svých výletech rádi vyhýbají lidem. Babele a cesta na Caraiman je, co se lidí týče, podobná naší Sněžce. Na vrcholu Babele jsou skalní útvary - jeden z nich by měl údajně připomínat Sfingu. My to v tom nějak neviděli. Vyhlídky směrem na Bușteni a modrá cesta Sinaia - Cabana Omu - Râșnov byly hezké.
My využili lanovku Telecabina Peștera - Babele a udělali červeno-žluto-modrý okruh. V této oblasti se dá ale udělat spoustu jiných výletů bez využití lanovky, tzn. s menším množstvím lidí. Lanovka jako taková je na internetu úplně šíleně hodnocená, ale mě to na Rumunsko nepřišlo tak zlé 🙂. Na drátě ale mají pouze jednu kabinku, která se nahoru rozjede až po zaplnění. Přišli jsme na otevírací čas a pak jsme stejně čekali (možná půl hodiny), až se kabinka zaplnila a vydala se nahoru.
Pohoří Ciucaș
Opět je zde více možností výletů. My nechali auto v Pasul Bratocea a udělali červeno-modrý okruh přes vrchol Ciucaș a Cabana Ciucaș (kde si lze dát kávu nebo něco k snědku). U Podul Berii se nám povedlo stopnout kamion a nechat se dopravit k autu (abychom nemuseli jít poslední silnicové úseky). Po cestě je pramínek s vodou až za chatou na modrém úseku.
Jídlo v Rumunsku
Jak už jsem psala na začátku, v Rumunsku se dá pořídit výborné víno a sýry. V době, kdy jsme ho navštívili my, prodávali na každém kroku také melouny. Kromě toho se zde také dají sehnat super marmelády a med. Jinak mi rumunská kuchyně přišla docela šmrcnutá vším možným - od Balkánu, po Maďarsko až po Itálii. Rumuni hodně ujíždí na pizze a obecně na rychlém občerstvení (různé stánky s pizzou, masem nebo palačinkami jsme viděli celkem často).
Co mohhu za sebe doporučit, je jejich typický dezert Papanasi. Tento dezert nám strašně chutnal, takže jsme si ho dávali, kde šlo. Pokaždé byl trochu jiný, ale pokaždé výborný! Jde o smažený tvarohový koblížek, který podávají s ovocem nebo s marmeládou a s kysanou smetanou.
Co mě v Rumunsku překvapilo bylo to, že celkem často v kavárnách neměli nic sladkého ke kávě. Kavárna je tam prostě o kávě a ne o dezertech. Naše představa o kávě s něčím dobrým na zub tak občas končila výletem po kavárnách a hledání nějaké, kde mají něco na zub. Jistější se v tomto ohledu zdály pekárny.
Doporučení na zastávky cestou
- Egerszalók (Maďarsko) - lázně, ze kterých je výhled na tzv. maďarské Pamukkale. Bez zaplaceného vstupu do lázní sice útvary uvidíte, ale ty méně hezké a jenom z boku. Tento přírodní úkaz si bohužel přivlastnil lázeňský komplex a znemožnil tak rozumný přístup lidem, kteří do jejich komplexu nechtějí.
- Slovenský ráj - Sucha Belá a Dobšinská ledová jeskyně
- Jeskyně Domica - jeskyně je na takovém dost ošlivém a opuštěném místě. Bohužel lodičky tam už pár let kvůli nízké hladině vody nefungují.
