Slovinsko je krásná země plná možností. Jsou tu krásná jezera, ve kterých se dá koupat a flákat se okolo nich. Místní řeky se sjíždějí na raftech nebo kajacích. Provozovat se tu dá i canyoning, který je v posledních letech velmi oblíbený. Nechybí zde ani kousíček moře pro plážomily. A v neposlední řadě jsou tu také krásné hory, které nabízejí jak turistiku, tak ferraty a sportovní lezení. My v červnu 2016 zkusili rafty, canyoning i hory a skály.
Společností, se kterými se dá canyoning nebo rafting provozovat, je bezpočet. My využili obojího od stejné společnosti - zpravidla je pak cena lepší. Rezervovat se to dá online ještě před odjezdem. My vlastně obojího využili jenom kvůli špatnému počasí při příjezdu - řekli jsme si, co jiného dělat v dešti, než vodní aktivity ☺️
Pro mě byl ale zajímavější třídenní výlet na Triglav.
Praktická informace: ve Slovinsku se nikde nesmí volně stanovat. Tento zákaz platí ještě více v národních parcích, kde se smí spát pouze v chatách. Kromě národních parků se nám ale vždy podařilo se se stanem někde zašít. Případně jsme se zeptali místních, jestli můžeme přespat na jejich pozemku - nikdy s tím neměli problém.
1. den - parkoviště pod Planina Blato - chata u Triglavských jezer
Původní plán byl využít místních autobusů a nedělat okruh, nicméně v červnu ještě nebyla sezóna a žádné turistické autobusy nejezdily. Dojeli jsme si tedy na parkoviště pod Planina Blato. K tomuto parkovišti se dá vyjet pouze za poplatek 10 euro. Celkem přijatelná cena pro plné auto, za oplátku se dostáváme do 1 150 mnm.
Cesta dále pokračuje přes Koču na Planini pri Jezeru k chatě u Triglavských jezer. Tato část cesty je hodně nenáročná a potkáte zde spoustu turistů. Chodí se tu hojně i s dětmi.
Původně to nebyl náš cíl pro první den. Tato část se dá stihnout téměř za dopoledne.
Markétce se ale po cestě úplně odlepila podrážka z pohorek.
Zatímco já s Evou jsme se flákaly u chaty a Honza si šel aktivně vyběhnout kopec za chatou, tak Markétka běžela zpět k autu, kde se přezula do botasek, a do večera to stihla zase zpátky k chatě.
Díky jednoduchosti této části cesty, a v neposlední řadě asi i kvůli krásné přírodě okolo chaty, je tahle chata opravdu plná a je dobré sem dorazit zavčasu, aby ještě bylo místo.
Co se týče vody na chatě - u této teče z kohoutku voda, u které je cedule, že není pitná. My ji ale pili a opět - žijeme až dodnes. Za poplatek se tu dá vysprchovat a na záchodech se u umyvadel píše, že voda slouží pouze k mytí rukou a ne těla ☺️ Otužilci ale mohou ke své očistě využít i jezer u chaty.
2. den - chata u Triglavských jezer - chata Planika
Abychom se oddělili od davu turistů s dětmi, využili jsme druhý den náročnější cesty přes Malou (2 072 mnm) a Velikou Tičaricu (2 092 mnm). Náš předpoklad byl správný - pár lidí se šlo ještě podívat na Malou Tičaricu, pak to ale otáčeli zpět dolů na chatu. Jinak jsme po cestě pod Triglav potkali jen jednu dvojici z Holandska, která šla výrazně pomaleji, než my, takže jsme šli v podstatě celou dobu sami.
Do karet nám hrálo i to, že od Triglavských jezer byl vidět vrchol Triglavu pod sněhem. Řada lidí při tomto pohledu cestu vzdala s tím, že nemají mačky. My se ale jen tak nevzdáváme, takže jsme pokračovali s tím, že až bude nejhůře, vždycky to můžeme otočit. Těch výhledů po cestě se přece nevzdáme!
Dále jsme pokračovali po značené cestě do sedla Dolič a na chatu.
Po cestě ještě byly některé úseky pod sněhem, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout bez jakéhokoli vybavení.
U chaty Planika hodně foukalo a už byla slušná zima. Zde jsme naopak spali skoro sami a téměř všichni se z Triglavu vraceli, takže jsme měli světlé vyhlídky na další výstupový den. Nepříjemná věc na této chatě je to, že jediné sociální zařízení je kadibudka venku. V této zimě se mi tam v noci vážně nechtělo!
Voda na chatě téměř není. Naštěstí jsme si nabrali hodně vody v chatě u Triglavských jezer. Z vody na této chatě jsme jen vařili a nabrání množství na vaření nám zabralo skoro půl hodiny. Voda totiž teče jenom po kapičkách a je to spíše dešťová voda, takže zde už opravdu pitná není.
3. den - chata Planika - Triglav a zpět k autu
Brzy ráno jsme vyrazili na vrchol (2 864 mnm). Na chatě jsme si nechali krosny, abychom je zbytečně netahali nahoru - i když je to za cenu zdržení, protože se člověk musí do chaty zase vrátit.
Po cestě sem jsme vypozorovali pravidelný vzorec v počasí, že se každé odpoledne nad Triglavem vytvoří nepěkný mrak.
Vybíráme si spodní cestu přes Triglavskou škrbinu. Pro jistotu nandaváme sedáky, ale ve skutečnosti tu nejsou moc potřeba. V létě ve větším davu by se mohly hodit, ale bez lidí je to tu naprosto pohodové.
Zasněžená špička vrcholu, která byla už zdáli vidět, byla ve skutečnosti opravdu pouze špičkou. Až tam byla cesta úplně bez sněhu, takže svou cestu nevzdávejte předčasně! ☺️
Přes Kradaricu pokračujeme zpět na Planiku, kde se vyzvedáváme batohy. Pokračujeme přímou cestou k chatě Vodnik. Odtud je krásný výhled. Cest k návratu je více. Odbočky různých variant nejsou vždy dobře viditelné a tak se po cestě lehce ztrácíme. Místo abychom včas odbočili k našemu cíli, pokračujeme dále směrem na Mosticu.
Bohužel, než nám to dojde, zklesáme celkem dost výškových metrů, které si zase musíme vyjít nahoru.
Nakonec se k autu dostáváme po dvanácti hodinách chůze a už jsme dost unavení. Na závěr se mi navíc podaří šlápnout do hovna! ☹️ 💩
Za odměnu přejíždíme k Bohinjskému jezeru, které je známé tím, že je vždy teplejší, než by člověk čekal. A tak se tu i v červnu já, zimomřivec, koupu a smývám třídenní nános špíny, potu a opalovacího krému.
Lezení
My navštívili pouze jednu oblast u Bohinjského jezera. Je to malá oblast, ve které je asi 30 cest různých obtížností. Ty ale moc nesedí - narazili jsme tu na trojku obtížnější než šestku. V létě je tu také hrozné vedro, takže jsme dlouho lézt nevydrželi a jeli se radši koupat k jezeru.
Via Ferrata oknem na Prisojnik
Obtížnost ferraty je psaná C/D, nicméně nám se to tak obtížné nezdálo. Po té, co jsme vylezli až nahoru jsme se dozvěděli, že byla ferrata nejspíše zavřená, což by vysvětlovalo častá spadlá lana po cestě. Paradoxně nám přišlo, že nejnebezpečnější místa žádná lana neměla, zatímco jednoduchá místa byla dobře zajištěná.
Byl to ale hezký výlet se zajímavou návratovou cestou - alespoň v červnu, kdy byla část cesty stále pod sněhem.
Náklady na dovču
- Nafta Praha - Slovinsko a zpět: 612 Kč
- Dálniční známka Rakousko: 79 Kč na jednoho ve čtyřech lidech
- Placený tunel v Rakousku: 37 Kč na jednoho ve čtyřech lidech
- Parkování ve Slovinsku (Bled, Blato, lezení): 88 Kč (na 1 ve 4)
- Raft: 921 Kč
- Chaty (2x): 766 Kč